Slezské divadlo Opava

Přeskočit na navigaci

Webová prezentace Slezského divadla v Opavě

Řeči Neila Simona ve Slezském divadle Opava přinesly jen křečovitou snahu o zábavu

Ladislav Vrchovský, Divadlo Recenze, 27. 3. 2017

Činohra Slezského divadla Opava si pro oddechový titul v repertoáru této sezóny vybrala frašku Neila Simona Reči. Hra proslaveného amerického autora bulvárních komedií se sice na Brodwayi hrála 531krát, nicméně patří k jeho nejslabším kusům. V České republice si tento titul vybírají k realizaci spíše ochotníci než profesionálové. Co vedlo opavskou činohru k rozhodnutí inscenovat Řeči je otázkou, neboť tento titul již v textu mnoho zábavy nenabízí.

Čtyři manželské páry newyorské společenské smetánky (zřejmě tady někde lze hledat důvod úspěchu hry uváděné tolikrát v New Yorku) se sejdou v jednom bytě na večírku k oslavě narozenin jednoho z mužů. Dále pak autor na známém principu frašky, kdy postavy před sebou valí narůstající balvan výmluv a lží, rozvíjí děj, který ale postrádá jak klíčovou zápletku, tak napětí.

 

Režisér Roman Groszmann se snaží nedostatek komiky vepsaný do předlohy nahradit vyráběním zábavy prostřednictvím vnějškově dosazované grotesknosti. Část diváků takový druh humoru zajisté přivítá, náročnější publikum se tím bavit nebude. Herci v podstatě nemají co hrát, a tak se uchylují k pitvoření.

 

Sabina Muchová, představitelka jedné z ženských postav, v rozhovoru publikovaném v kulturním internetovém deníku Ostravan před uvedením premiéry mimo jiné řekla: „Když se po nás hercích nic nechce, tak ani nic nemůžeme ukázat.“ Tato slova však v souvislosti s režií inscenace lze parafrázovat: Když dostane herec od režiséra zadání, musí úkoly plnit. Na omluvu režiséra Groszmanna lze říci jediné: s takovou předlohou by si těžko poradil i mnohem zkušenější režisér, znalý řemesla potřebného k výstavbě komedií.

 

Herecký soubor opavské činohry již mnohokrát dokázal, že nemalé kvality má. A že je dokáže ukázat, když je dobře veden v inscenaci postavené na základním stavebním kameni, tedy kvalitní předloze. Jisté střípky hereckých kvalit však lze vypozorovat i v inscenaci Řeči.

Již zmíněná Sabina Muchová hraje nervózní právničku Chris Gormanovou. Svůj projev opírá o projevy kuřácké závislosti poté, co Chris přestala kouřit. Jistou zmatenost postavy však režie posunuje do jakési ustrašenosti a téměř slaboduchosti. Uječenost místy přecházející do nesrozumitelné fistule však už režisér vskutku vyžadoval nemusel. Herečka je silná zejména v okamžicích, kdy hraje téměř realisticky, a ne násilně groteskně – a to platí téměř o všech dalších představitelích.

 

Manžela Chris Kena hraje Jakub Stránský. Také on je od začátku veden k přehrávání, což postavě nijak neprospívá. Další dvojici tvoří Ivana Lebedová jako Claire Ganzová a Martin Valouch coby její manžel Lenny Ganz. Lenny přichází na scénu s uskřípnutým krčním nervem po právě přežité autohavárii. Herec ovšem chvílemi hraje s násilně do strany vytočenou hlavou a s projevy bolestivosti, chvílemi na handicap postavy zapomíná, a pak se k nim opět (a opakovaně) vrací. Ivana Lebedová v postavě Claire téměř nemá co hrát. A tak Claire chvílemi (zejména v závěru hry) už jen bezradně posedává v křesle s pohledem upřeným na podlahu.

 

Martin Táborský ztělesňuje terapeuta Ernieho Cusacka. Jeho Ernie je ovšem ztvárněn jako další téměř slabomyslná postava, navíc režií vedena do místy až neuvěřitelného pitvoření. Zajisté, určitému druhu publika se to líbit může, ale to je tak asi vše.

Ernieho ženu Karamelu Cusackovou hraje Kamila Srubková. Tato herečka se jako jedna z mála vyrovnává se zadanými úkoly úspěšně. Je to díky tomu, že Srubková se drží důsledně průběžného jednání, ve kterém vede svoji Karamelu coby velmi jednoduchou ženu, momentálně postiženou bolestmi zad a posedlou vykonstruovanými souvislostmi začátečních písmen osobních jmen. Její herecká kreace je argumentem pro odlišnou výstavbu inscenace založenou na málu toho dobrého, co Simonův text nabízí: na místy opravdu vtipných replikách, odehraných s důrazem na jednání slovem. Také u této postavy lze ovšem zmínit jeden z nesmyslných režijních úkolů: v závěru první půle, již při světlech v sále oznamujících přestávku, se Karamela po čtyřech namáhavě plazí do portálu a dveře jí drží jevištní technik (?).

 

Také Michal Stalmach coby Glenn Cooper a zejména Tereza Bartošová jako jeho manželka Cassie mají více hereckých příležitostí díky tomu, že jejich postavy jsou již v textu vybaveny jistým osobním cílem: Glenn kandiduje ve volbách, a Cassie je posedlá vírou v zázračnou moc křišťálu. Oba dva ze svých postav i navzdory režii stavící je zbytečně do groteskních situací těží maximum.

 

Policistu Welche hraje Daniel Volný a je snad ze všech nejvíce uvěřitelný. Jeho realisticko-psychologická poloha je ovšem žánrově naprosto cizí v žánru groteskní frašky zvoleném dramaturgií (Alžběta Matoušková) a režií.

 

Za celkem vydařenou lze považovat scénu (Roman Groszmann) i kostýmy (Sylva Marková). A nejvydařenější ze všeho, co se k této inscenaci váže, je velmi hezký program a plakát.

 

Zdroj: http://www.ostravan.cz/38960/reci-neila-simona-ve-slezskem-divadle-opava-prinesly-jen-krecovitou-snahu-o-zabavu/

Podivat se na originální článek
Odkaz na hru Řeči

Novinky

12.01.2018

Malá ochutnávka ze zkoušky komedie Jak je důležité míti Filipa

o dvou mladých přátelích. Jak dlouho lze žít dvojím životem, aniž by to prasklo? Činoherní soubor se pilně připravuje na uvedení premiéry komedie anglického dramatika Oscara Wilda, mistra ironického dialogu a skandálního literáta viktoriánské Anglie. Premiéra konverzační komedie se uskuteční v neděli 21. ledna 2018.   Režisérkou inscenace je Irena Žantovská: Paní režisérko, co Vás […]

více zde

12.01.2018

11. 2. 2018 od 19 hodin – THE BACKWARDS

11. 2. 2018 od 19 hodin strhující výlet do hudební minulosti plné nezapomenutelných hitů pro několik generací fanoušků Beatles   THE BACKWARDS Beatles revival – „Love Songs“   Úspěch bandu odstartovalo dvojnásobné vítězství na prestižním Beatlefestu v New Yorku v letech 1998 a 2003. Kromě koncertování v Čechách a na Slovensku kapela hrála po celé Evropě, […]

více zde

1.01.2018

„Cikánský baron jsem já, mě každá cikánka zná…“

K složení operety CIKÁNSKÝ BARON inspiroval vídeňského „krále valčíků“, Johanna Strausse ml. román „Saffi“ maďarského spisovatele Mór Jókaie.   Mladý šlechtic Šándor Bárinkay si po létech vyhnanství přichází převzít majetek po svých předcích.  Bohatý prasečkář Koloman Župan se Šándorovi vysmívá, protože pozemky jsou bezcenné a součástí dědictví je cikánská vesnice….. Přijďte se podívat, jak to […]

více zde

Starší novinky