Slezské divadlo Opava

Přeskočit na navigaci

Webová prezentace Slezského divadla v Opavě

Jako dítě jsem byl proti divadlu zaujat

říká ředitel Slezského divadla Ilja Racek
 

Tomáš Pustka, Region, 26. 9. 2017

 

Zhruba rok a čtvrt je ve funkci ředitele Slezského divadla v Opavě syn slavného herce, Ilja Racek mladší. Instituci převzal po odvolaném Karlu Drgáčovi, pod jehož vedením se vztahy v divadle rapidně zhoršily a celá organizace byla v rozkladu. Během relativně krátké doby se však Iljovi Rackovi povedlo dát vše do pořádku a Slezské divadlo opět prosperuje.

 

Jste nositelem slavného jména, je to dar nebo prokletí? Bylo vám divadlo předurčeno?

Samozřejmě jako dítě jsem následoval své rodiče do mnohých divadel, když se střídali na různých štacích. A jako dítě jsem byl proti divadlu zaujat. Mně se prostředí těch lidí, a když to přeženu – hysterických subret a jiných dramatických záležitostí, nelíbilo. Žil jsem u babičky v Ostravě, což byli velice příjemní lidé. Babička byla švadlena a dědeček šofér, takže jsme žili takovým normálním životem. A divadlo, když jsem byl vždy poslán někde za rodiči, bylo pro mne takovým šokem a nechtěl jsem je dělat. Ale prostě, jak se tak ta doba vyvrbila a vybíral jsem si v počátku sedmdesátých let mezi novinařinou a divadlem, tak to divadlo na mě nakonec tak nějak zbylo.

 

Zajdete si ještě vůbec někdy do divadla?

Samozřejmě, teď jsem byl například čtyři dny v Plzni na festivalu, který tradičně navštěvuji už posledních dvacet let. Ale musím říct, že mě to příliš neuspokojilo. Ten stav českého divadla, které se tam produkuje, je třeba v Opavě naprosto nepoužitelný.

 

A v čem přesně?

Tematika i formální zpracování. Kdybych v Opavě něco z těch představení prezentoval, tak bychom tady asi velice brzy skončili.

 

V Opavě je asi poměrně konzervativní divák, který na alternativu moc nejde, nemýlím se?

Pokud jde o alternativy, tak myslím, že to tady velice dobře dělá kolega Petr Rotrekl (kulturní dramaturg města Opavy – pozn. redakce), který je v rámci svých dvou festivalů prezentuje. Ale myslím si, že tady jde stále o menšinový žánr, na který chodí velice specifické publikum, stejně jako na alternativní výtvarnické akce a podobně. My máme ovšem v divadle tři sta padesát míst a potřebujeme, aby každý den ti diváci došli a zaplnili je. Kdybychom postupovali směrem k alternativě, tak bychom asi opravdu brzy skončili. Ale neříkám to nijak pejorativně. Prostě je to tak. Každý region má svého génia loci a ten opavský je hodně vyhraněný. Nemůžeme to zlomit během dne, chce to svůj čas.

 

Je tu Slezská univerzita, a tudíž hodně mladých lidí. Nebyla by alternativní scéna tou cestou, která přivede mladého diváka?

Já o tom nejsem přesvědčen. Říká se, že alternativa je cesta k tomu, co mladí chtějí. Kdybyste se ale zeptal třeba právě pana Rotrekla a ostatních dramaturgů, tak řeknou, že ani tento způsob divadla toho mladého diváka neláká. Mám s tím několikanásobnou zkušenost z Ostravy, Plzně i Opavy. I když se jich nechci dotknout, tak studenti se o divadlo příliš nezajímají. Zajímá je spousta jiných věcí, a jedině kdybychom snad nabízeli nikoli divadelní, ale jiné alternativní zážitky, tak by možná přišli.

 

Poslední větší personální změny tady byly za odvoleného ředitele Drgáče. Divadlo jste přebíral v hodně rozklíženém stavu, povedlo se již situaci stabilizovat?

Podstatné je, že se divadlo vrátilo ke svému, ke své minulosti. A každý dělá ze všech sil to, co má. Nijak jsem nepřejímal názory těch různých rozhádaných skupin, udělal jsem za tím tlustou čáru a začali jsme znovu. Máme před sebou nové tituly, které chceme udělat, a všichni jsme tady profesionálové. A když si někdo odvede svou práci, není vlastně o čem diskutovat a bavit se na téma, jestli někdo někoho má nebo nemá rád, nebo jestli si spolu kdysi vyřídili nějaké účty. Domnívám se, že i ta aktuální personální změna ve vedení souborů byla podstatná, protože to jsou lidé, kteří s tím, co se tady odehrávalo předtím, nemají nic společného, a tudíž otevírají novou kapitolu s čistým štítem a tvoří si ty vztahy na pracovišti nové.

 

Přece jen tady ale zůstává jakýsi „pohrobek“ pana Drgáče v podobě žaloby bývalého režiséra Černína za neoprávněnou výpověď. Soud mu v nedávných dnech vyhověl.

Pana Černína jsme zdědili z předešlé doby. Když to vezmu od konce, důležité je, že měl termínovanou smlouvu. Takže, i když vyhrál v tomto kole ten soud, tak stejně skončil, i když bychom mu měli uhradit asi roční plat. Ale stejně se budeme odvolávat, protože podle našich právníků ten rozsudek vůbec nerespektuje zákoník práce, který ukládá zaměstnanci určité povinnosti, a který podle našeho mínění kolega Černín porušil.

 

Pokud vím, tak pan Černín měl mít plat kolem třiceti tisíc korun, takže ta vysouzená suma není nikterak malá. Možná až přes čtvrt milionu korun.

Ano. Dá se říci, že je to cena jedné scénické výpravy.

 

Podle rozhodnutí vlády musí být v krátké době podruhé za sebou navýšeny platy divadelním zaměstnancům. Pro menší divadla to může být údajně až likvidační, jak se s tím poperete v Opavě? Město přispívá na provoz kolem sedmdesáti milionů ročně, to ale už asi nebude stačit, protože mzdové náklady stoupnou o třináct milionů.

Ano, rozpočet míváme sedmdesát až dvaasedmdesát milionů korun. Když nyní děláme plán na příští rok, respektive rozpočet, tak budeme požadovat osmdesát tři milionů korun, které vyplývají z těch vládních usnesení. A pak asi nastane ta diskuze, jestli to je možné, nebo to není možné, a jestli to zafinancuje město. Já jsem se pokusil a pokouším vše vyřešit celorepublikově, protože nejde jen o náš problém, ale i divadel v Budějovicích, Liberci i dalších velkých, které mají operu. Já bych rád, kdybychom vyvinuli určitý tlak na vládu, která si to s prominutím vymyslela, a bylo by tedy dobré, aby ty finanční prostředky na příští rok také našla.

 

Osobně preferujte spíše činohru nebo operu?

Já jsem vystudovaný činoherní režisér, takže bych k tomu oboru měl mít blíž, ale jak jsem později dělal ředitele vícesouborových divadel, tak mi přece jen i opera přirostla k srdci. Tím, že se jedná o žánr, který shrnuje divadlo jako celek – hudbu, herectví a všechno, co s tím souvisí. Tím ale činohru nijak neodsuzuju nebo nepodceňuju, myslím si, že i zde se dá ten zážitek udělat. Ale pro mě jako občasného režiséra je opera větší výzva.

 

Může být umělec dobrým manažerem?

To je otázka, která se vrací desetiletí. Pamatuji v devadesátých letech, kdy se střídali ředitelé v různých divadlech, že částečně byli umělci, ale částečně manažeři. A musím říct, že znám špatné ředitele umělce a dobré ředitele manažery a naopak. Zaleží vždy na osobnosti a na diskuzi. Ať už má kvalifikaci takovou či onakou, zda je předurčen, aby dělal ředitele divadla.

 

Vy sám se považujete za vyváženou kombinaci umělce a manažera?

Ano, já se domnívám, že jsem taková kombinace. Pro mě bylo nejzajímavějším obdobím, když jsem počátkem devadesátých let dělal ředitele divadla v Ostravě. Kdy jsme s tehdejším novým vedením města, které nastoupilo po revoluci, navazovali kontakty a probírali, jak by divadlo mělo fungovat, jaký oni na to mají názor a co bychom pro sebe mohli navzájem udělat. Bylo to zlomové období, kdy se vytvářely vztahy mezi kulturou a politikou.

 

A jak jste spokojen s programem nové sezony Slezského divadla?

Samozřejmě nemůžeme asi udělat nějaké revoluční změny, a tudíž je to výsledek nějakého kompromisu. Myslím si, že v činohře se pan Seydler snaží diváka dostat do divadla na tituly populární, což má hlavu a patu. V opeře je to ještě na širší diskuzi, protože stojíme vedle ostravského divadla, které má velmi náročnou operní dramaturgii. Myslím si, že bychom operu mohli dělat konzervativněji i pro publikum, která má rádo tituly, jimž se přezdívá Zlatá patnáctka. Tady bychom mohli být vůči divákovi ještě vstřícnější.

 

Nacházíte vůbec při tom všem čas pro sebe?

Máme už mnoho let v Kozmicích zahrádku, takže v létě jsme byli tam a dojížděl jsem. Teď ale využívám služebního bytu na Horním náměstí. Takže mám výhled na divadlo a Hlásku a tím pádem vím, co se děje. Když člověk někde pracuje, měl by být s tím prostředím sžitý, ne tam být vysazen jako parašutista a zase zmizet.

Text a foto: Tomáš Pustka

 

Ilja Racek

Narodil se 10. dubna roku 1950 v Ostravě. Absolvoval obor televizní publicistika na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, obor režie na DAMU a obor divadelní věda na Filozofické fakultě Univerzity Palackého. Po roce 1991 řídil Státní divadlo Ostrava, respektive Národní divadlo moravskoslezské, či Janáčkovu filharmonii Ostrava. Od září 1998 do ledna 2001 byl náměstkem ministra kultury Pavla Dostála a poté rok vedl odbor kultury a památkové péče Krajského úřadu Moravskoslezského kraje. Od roku 2002 byl až do roku 2012 ředitelem Televizního studia Ostrava a v letech 2013 až 2014 řídil Divadlo Josefa Kajetána Tyla v Plzni. Ředitelem Slezského divadla byl jmenován od června minulého roku. Je ženatý a má tři děti.

Podivat se na originální článek

Novinky

10.11.2017

VÁNOČNÍ NADÍLKA

25. prosince (pondělí) v 19 hodin Michael McKeever MODRÝ Z NEBE komedie o návratech domů a domnělém šílenství   26. prosince (úterý) v 19 hodin Molière ZDRAVÝ NEMOCNÝ výpravná komedie s řadou humorných situací o hypochondrovi Arganovi NAPOSLED! speciální derniérová sleva   28. prosince (čtvrtek) v 19 hodin Carl Orff  CHYTRAČKA operní příběh o chytré selské dívce, která uhádne […]

více zde

9.11.2017

KONCERT ORCHESTRU SLEZSKÉHO DIVADLA OPAVA v prostorách Multifunkční auly GONG Dolní VÍTKOVICE, Ostrava

neděle 19. 11. 2017 od 11 hodin   Koncert hudebně nastudoval a diriguje MAREK ŠEDIVÝ. Marek Šedivý v roce 2016 nastoupil v SDO na post dirigenta, byl v roce 2013 na doporučení J. Bělohlávka angažován jako asistent dirigenta v inscenaci Wagnerovy opery Tristan a Isolda v Canadian Opera Company v Torontu a J. Bělohlávkem také […]

více zde

7.11.2017

JEJÍ PASTORKYŇA NAPOSLED!

12. 11. 2017 od 19 hodin Speciální derniérová sleva!   Přijďte se rozloučit s krásnou operou, která měla úspěch na domácí scéně i na festivalech po celé republice! Diváci ocenili potleskem tuto operu na festivalu OPERA 2015 v Praze, na Mezinárodním hudebním festivalu JANÁČKOVY HUKVALDY 2015, na festivalu Tomáškova a Novákova hudební SKUTEČ, na festivalu „Město plné […]

více zde

Starší novinky