Slezské divadlo Opava

Přeskočit na navigaci

Webová prezentace Slezského divadla v Opavě

FRANZ LISZT – VÁNOČNÍ ORATORIUM – 6. listopadu 2011

K 200. výročí narození skladatele

FRANZ LISZT
(22. 10. 1811 – 31. 7. 1886)

VÁNOČNÍ ORATORIUM

1 díl oratoria na texty Písma svatého
a katolické liturgie pro sóla, sbor, varhany a orchestr
„CHRISTUS“

účinkují

KOMORNÍ PĚVECKÝ SBOR SLEZSKÉ UNIVERZITY V OPAVĚ
SBORMISTR: VLADIMÍRA VAŠINKOVÁ

SBOR A ORCHESTR SLEZSKÉHO DIVADLA V OPAVĚ
SOPRÁNOVÉ SÓLO: JANA KUCHAŘOVÁ nebo ALICE MARTINI
TENOROVÉ SÓLO. FILIP HLAVINKA
SBORMISTR A VARHANY: KREMENA PECHAKOVA

DIRIGENT: JAN SNÍTIL

FRANZ LISZT: CHRISTUS
Motto: „Upřímně se majíce v lásce, rosťme v toho všelijak, kterýž jest hlava, totiž v Krista.“
(Efezským 4, 15)

1. díl – VÁNOČNÍ ORATORIUM

1. Úvod
„Rosu dejte nebesa s hůry, a nejvyšší oblakové dštěte spravedlnost; otevři se země, a ať vzejde spasení.“ (Izaiáš  45,  8)

2. Pastorale a Zvěstování
Tedy řekl anděl pastýřům: Zvěstuji vám radost velikou, nebo narodil se vám dnes spasitel. Zjevilo se s andělem množství rytířstva nebeského, chválících Boha a řkoucích: Sláva na výsostech Bohu, a na zemi pokoj lidem dobré vůle. (Lukáš 2, 10 – 14)

3. Stabat Mater speciosa (Hymnus)
Stála Matka překrásná, radostná u seníku, kde ležel maličký.
Její duši radostnou, veselou a vroucí naplnil jásot.
Ó, jak veselá a blažená byla ona neposkvrněná Matka Jednorozeného!
Jak se radovala a usmívala, jásala, když viděla vznešeného Syna narozeného.
Kdo by se neradoval, když vidí Kristovu Matku tak šťastnou?
Kdo by se společně neveselil, když pozoruje Kristovu Matku hrající si se Synem?
Pro hříchy svého rodu vidí Krista s dobytčaty a trpícího chladem.
Vidí svého sladkého Syna plačícího, zbožňovaného v ubohém příbytku.
Narozenému Kristu v jeslích zpívají vesele nebešťané s nesmírnou radostí.
Stáli stařec s dívkou (Josef s Marií) beze slova, bez řeči se srdcem naplněným úžasem.
Ejhle Matko, zdroji lásky, dej mi pocítit sílu horoucnosti, učiň, abych s tebou soucítil.
Aby plálo mé srdce láskou ke Kristu Pánu, abych se mu zalíbil.
Svatá Matko, udělej toto, rány pro nás vytrpěné vtiskni pevně do našeho srdce.
Ať s Tvým Synem z nebe seslaným, tak důstojným, na seně zrozeným sdílím jeho bolesti.
Učiň, ať se s Tebou raduji a jsem ve společenství Ježíška, dokud budu žít.
Ať ve mně plane Tvá horoucnost a děťátko je mi útočištěm, dokud jsem ve vyhnanství.
Tuto horoucnost ať sdílím společně, nezbav mě této touhy.
Panno panen přečistá, neodmítni mě a učiň, ať maličkému rozumím.
Ať ho mohu chovat, krásného silného, který zrozením zvítězil nad smrtí, chtěje předávat život.
Ať jsem jako Ty nasycen a Synem Tvým opojen v kruhu plesajících.
Roznícené a planoucí jsou z toho všechny smysly v úžasu.
Ať jsem Synem střežen, slovem Božím chráněn a uchován milostí.
Až tělo zemře, učiň, ať je duši dopřán pohled na Tvého Syna.
Amen.

4. Hra pastýřů u jesliček

5. Tři křálové (Pochod)
„A aj, hvězda, kterouž byli viděli na východu slunce, předcházela je, až i přišedši, stála nad místem, kdež bylo děťátko.“ (Matouš 2, 9)
„Otevřevše poklady své, obětovali jemu zlato a kadidlo a mirru.“ (Matouš 2, 11)

Franz Liszt (22. 10. 1811 – 31. 7. 1886) je všeobecně považován za jednoho z nejvýznamnějších tvůrců hudební epochy romantismu, který svými symfonickými básněmi dovršil vývoj programní hudby, svou nesmazatelnou stopu však zanechal také jako klavírní virtuóz a autor klavírních skladeb i jako organizátor hudebního života ve Výmaru. V porovnání s jeho významem však podstatná část jeho tvorby není zdaleka tak známa, jak by si zasloužila, což se v neposlední řadě týká i oratoria Christus. Myšlenkou na kompozici Christa se Liszt začal zabývat již od roku 1853, kdy požádal o vytvoření libreta německého revolucionáře Georga Herwegha, později měl libreto zbásnit podle scénáře kněžny Carolyny Sayn-Wittgensteinové skladatel Peter Cornelius. Než však Liszt přistoupil ke kompozici, došlo k závažným změnám v jeho životě – znechucený poměry zrezignoval Liszt na svou snahu vytvořit z Výmaru evropské hudební centrum, a když mu církevní kruhy na poslední chvíli znemožnily sňatek s kněžnou Sayn-Wittgensteinovou, uchýlil se v Římě do samoty kláštera Madonna del Rosario, kde doufal najít „vnitřní a vnější mír“ a kde dokonce přijal nižší kněžské svěcení. Zde vznikala v letech 1862 – 1866 konečná podoba Christa. Liszt zavrhl použití umělého libreta a jako ke zdroji se obrátil k prazákladu – k Písmu svatému, doplněnému o katolické liturgické texty, a ke gregoriánskému chorálu. I ryze orchestrálním částem podložil Liszt citáty z evangelií, které jsou vodítkem k jejich dokonalejšímu pochopení, a stejnou funkci plní i texty gregoriánských chorálů, jejichž melodické úryvky použil Liszt ve funkci příznačných motivů.

Liszt člení svého Christa do tří dílů (Vánoční oratorium, Po epifanii, Pašije a vzkříšení) celkem o čtrnácti částech, což symbolicky upomíná na Kristovu genealogii z Matoušova evangelia, jež od Abrahama po Krista čítá čtrnáct generací, ale upomíná také na tři božské osoby a čtrnáct zastavení křížové cesty. Značně kontrastní části nespojuje žádný děj, vnitřní jednotu vedle motivických souvislostí vytváří jednotné duchovní směřování, vyjádřené v mottu k celému dílu. Dnes uváděný 1. díl – Vánoční oratorium, obsahuje prvních pět částí. Orchestrální polyfonní úvod je zbudován z gregoriánské melodie „Rorate coeli“ (Rosu dejte nebesa), která je ústřední hudební myšlenkou celého oratoria. Na úvod plynule navazuje naivním kouzlem prodchnuté „Pastorale a Zvěstování“, ve kterých jsou jako příznačné motivy exponovány další dvě gregoriánské melodie „Angelus“ a „Halleluja“. Liszt využívá úmyslně příbuznosti melodií „Rorate coeli“ a „Angelus“ – obě obsahují vzestupnou kvintu, která jakožto základní hudební interval nabývá v oratoriu ve vztahu k ústřední spasitelské úloze Krista až symbolického významu. Hymnus „Stabat Mater speciosa“ pro sbor a varhany je protějškem „Stabat Mater dolorosa“ ze 3. dílu – současnou kompozicí těchto částí zahájil Liszt souvislou práci na Christovi. Na rozdíl od „Stabat Mater dolorosa“ je „Stabat Mater speciosa“ až asketicky průzračnou, variačně rozvíjenou sborovou homofonií. Lidovými intonacemi prodchnutá orchestrální „Hra pastýřů u jesliček“, cituje německou píseň „Es flog ein Täublein von Himmel an“. „Pochod tří králů“, jehož téma je opět variantou melodie „Angelus“, se proměňuje v nadšenou apoteózu zrozeného Spasitele.

Na skladatelské úspěchy rezignující Liszt po dokončení Christa napsal: „Kdy a kde zazní, mě vůbec nezajímá.. Psát svá díla je pro mě umělecká potřeba, úplně mi postačuje, že jsem je napsal.“ K prvnímu provedení Vánočního oratoria však došlo již rok po dokončení 3. června 1867 v Římě za řízení Giovanniho Sgambatiho, další provedení 31. prosince 1871 ve Vídní řídil Anton Rubinstein, varhanní part hrál Anton Bruckner. K provedení celého oratoria pak došlo u příležitosti 50. výročí Lisztovy umělecké činnosti za Lisztova řízení 29. května 1873 ve Výmaru. Princezna Sayn-Wittgensteinová se po premiéře vyjádřila: „Je to kopí, které Liszt vrhnul do nekonečného prostoru budoucnosti.“
Jan Snítil

Prodej vstupenek: předprodej Slezského divadla Opava a půlhodiny před koncertem v Kostele sv. Václava v Opavě

Vstupné: 120,- Kč / senioři 60,- Kč

Plakát k Vánočnímu oratoriu

Novinky

8.12.2017

Dramaturgický úvod – pohled do zákulisí inscenace

Vážení diváci, aby byly Vaše zážitky z inscenací Slezského divadla Opava ještě bohatší, nabízíme Vám možnost zúčastnit se dramaturgických úvodů – pohledu do zákulisí. Tyto úvody budou probíhat vždy před představením skupiny 6. První tedy proběhne 14. prosince v 18.30 ve foyer SDO v 1. patře „u klavíru“ před činohrou VŠECHNO JE V ZAHRADĚ. Na […]

více zde

7.12.2017

VÁNOČNÍ NADÍLKA

Hrajeme pro vás i mezi svátky! Vyberte z naší nabídky kulturní zážitek pro sebe či své blízké. Nechcete se vázat na konkrétní termín? Nabízíme možnost koupě poukazů – DÁRKOVÝ POUKAZ v ceně 220 Kč na činoherní představení SDO a v ceně 270 Kč na inscenace operního souboru s platností do 30. 6. 2018, nebo speciální […]

více zde

30.11.2017

„Cikánský baron jsem já, mě každá cikánka zná…“

K složení operety CIKÁNSKÝ BARON inspiroval vídeňského „krále valčíků“, Johanna Strausse ml. román „Saffi“ maďarského spisovatele Mór Jókaie.   Mladý šlechtic Šándor Bárinkay si po létech vyhnanství přichází převzít majetek po svých předcích.  Bohatý prasečkář Koloman Župan se Šándorovi vysmívá, protože pozemky jsou bezcenné a součástí dědictví je cikánská vesnice….. Přijďte se podívat, jak to […]

více zde

Starší novinky