Slezské divadlo Opava

Světová opera

délka představení: 2 hodiny a 45 minut, 1 přestávka

Uvádíme ji v italském originále

Dona Giovanniho psal Mozart pro Prahu po úspěchu Figarovy svatby. Ředitel pražského divadla Bondini mu za novou operu zaplatil 100 dukátů. Premiéru autor třikrát odložil a stále na opeře pracoval. Předehru napsal až noc před premiérou. Hudebně se v opeře mísí prvky dramatické a komické opery. Některé árie byly do opery vloženy až později a z hlediska dnešní dramaturgie pozastavují běh celého díla, jejich náročnost na zpěváka je tak abnormální, takže pokud se najdou interpreti těchto ekvilibristických partů, přijde si operní posluchač na své. Premiéra se uskutečnila v Praze 29. října 1787.

Dirigent:

Damiano Binetti

Režie:

Jana Andělová-Pletichová

Libreto:

Lorenzo da Ponte

Pohybová spolupráce:

Martin Tomsa

Sbormistryně:

Kremena Pechakova

Výtvarnice kostýmů:

Jana Hurtigová j.h.

Výtvarník scény:

Emil Konečný j.h.

Korepetitoři:

Libuše Vondráčková, Masako Nakajima, Jan Snítil

Hrají

Don Giovanni:

Zdeněk Kapl nebo Dalibor Tolaš j. h. (Plzeň)

Donna Anna:

Katarína Jorda Kramolišová nebo Olga Procházková

Don Ottavio:

Leopold Polda nebo Michal Vojta

Commendatore (Komtur):

Peter Soós nebo Miroslav Urbánek ml. j. h. (Ostrava)

Donna Elvíra:

Ilona Kaplová nebo Coppolecchia Grazia j.h. (Itálie)

Leporello:

Martin Šujan nebo Tomáš Bartůněk j. h. (Praha)

Masetto:

Michal Křístek j. h. nebo Roman Cimbál

Zerlina:

Tereza Kavecká nebo Zdenka Mervová

Na cemballo hraje:

Libuše Vondráčková

Spoluúčinkuje orchestr, sbor a balet Slezského divadla Opava

PREMIÉRA:

15. října 2006 v 19 hodin

DÉLKA PŘEDSTAVENÍ:

2 h 50 minut včetně jedné pauzy

Z poznámek režisérky

Výchozím pramenem pro libreto je stará španělská pověst o Donu Juanu Tenoriovi, kterého na konci zpustlého života odnese čert. Tuto pověst šířili františkáni, v jejichž klášteře byl Don Juan Tenorio zavražděn příbuznými komtura Ulluye. Byla tedy provedena takzvaná vendetta, která byla součástí kultury některých, především jižních národů. V klášterech se hrálo mystérium Ateista zabitý bleskem, tedy vendetta, která se neslučovala s církevními zákony, byla nahrazena nejdříve „trestem z nebes“ a ještě později „trestem pekla“.

Postava Dona Giovanniho je věčně živá a aktuální – zvůle jedince musí být potrestána. Společnost musí chránit slušné lidi před jedinci, kteří nedodržují zákony a ústy plnými slov svobody vraždí, znásilňují, psychicky týrají atd. Myslím, že v dnešní době je toto téma přímo žhavé, jelikož se denně dovídáme o zločinech, které jsou většinou velice mírně nebo vůbec trestány, a tudíž poškození nemají pocit, že jejich újma na majetku, zdraví fyzickém i psychickém, či životě byla adekvátně potrestána. Jelikož hrozba „pekla“ je pro většinu lidí směšná, vrátili jsme se k původní předloze, kdy poškození, kteří jsou svědky dalších zločinů Giovanniho, vykonají vendettu.

Jana Andělová-Pletichová