Slezské divadlo Opava

Prvním titulem naší Shakespearovské sezony SHAKE´N´SPEAR je komedie Jak se vám líbí v překladu Martina Hilského a režii Zdeňka Černína.

Délka představení: 2 hodiny a 15 minut včetně 1 přestávky.

Mimo jiné se v ní také říká, že: „Celý svět je jeviště a všichni lidé jenom herci. Mají své příchody a odchody, za život každý hraje mnoho rolí.“ Shakespeare ji napsal kolem roku 1598 – 1600 během posledních let vlády královny Alžběty. Jak se vám líbí může být vnímána také jako mírně hořká komedie. A hořká proto, že poodhaluje odvrácenou stranu našeho života, našich povah. Odkrývá nám také to, jak často se dokážeme mýlit v citových záležitostech a jak působíme komicky, když jsme nekontrolovatelně zahlceni svými city i vášněmi. Tato komedie je krutá i laskavá, snová i realistická zároveň. Ústřední příběh se odehrává kolem krásné dívky Rosalindy, která je na útěku a je nucena vydávat se za muže. Toto dvojnictví pořádně zamíchá s osudy dalších postav – nejen mužských, ale i ženských. Společnicí při jejích útrapách jí je další půvabná dívka Célie. Pro obveselení s sebou mají jako doprovod bláznivého šaška. Hra, která je inspirována pastorálními příběhy, se z velké části odehrává v tajemném, místy až snovém Ardenském lese, jenž skrývá mnohá nečekaná překvapení.

Překlad:

Martin Hilský

Úprava, režie:

Zdeněk Černín

Scéna, kostýmy:

Jan Dušek j. h.

Hudba:

David Rotter j. h.

Dramaturgie:

Blanka Fišerová

VÉVODA:

Michal Stalmach

FREDERICK:

Kostas Zerdaloglu

MADAM BLEAU:

Hana Vaňková

ŠAŠEK:

Martin Valouch

OLIVER:

Matěj Kašík

ORLANDO:

Daniel Volný

ADAM:

Emanuel Křenek j. h.

AMIENS:

Matěj Kašík

ŽAK:

Zdeněk Černín

KORIN:

Martin Táborský

SILVIUS:

Jakub Stránský

WILLIAM:

Petr Vaculík

ROSALINDA:

Sabina Muchová

CÉLIE:

Hana Baroňová nebo Blanka Fišerová

FÉBÉ:

Kamila Srubková

AUDREY:

Ivana Lebedová

CHARLES:

Petr Grambal

DRUŽINY:

Hynek Mucha, Petr Vaculík…

Premiéra:

7. září 2008

Délka představení:

2h 10min. (včetně jedné 15-ti minutové přestávky)

Co Tebe jako herce – a nyní především jako režiséra – na Shakespearových hrách nejvíce přitahuje?

Jako herce asi to, že je tam vždycky dost krásných rolí – rozsahem i obsahem – takže by i na mě mohlo dojít. Jako režiséra to, že najdu třeba ještě nějaká nová sdělení, která v textu nebo mezi řádky Shakespeare světu zanechal. Anebo jenom prostě to, že se mi podaří tlumočit tu myšlenku tak, jak si asi myslím, že to Shakespeare napsal. Přehledně, jasně, svižně, pro všechny. Což však není vůbec jednoduché.

Proč sis zvolil k inscenování v letošní opavské shakespearovské sezoně právě komedii Jak se vám líbí?

Protože jsem chtěl ukázat opavskému divákovi to nejlepší ze Shakespeara, a protože jsem si tu inscenaci předtím zkusil v Jihlavě a byla úspěšná, tudíž jsem měl tak trochu záruku, že našeho opavského diváka nebudu nudit a nezklamu. Ale když jsem se o té hře v důsledku jedné zkušenosti dovídal víc a víc, lákalo mě to udělat trošičku jinak, jsa přesvědčen, že lépe. A teď trnu. I to je Shakespeare.

Jedná se o „čistou“ komedii?

No vůbec ne, spíš bych řekl, že až v druhé polovině se snažíme reálnými prostředky postihnout naše problémy života. A pokud se nám to podaří nastavit to zrcadlo a nebereme-li se příliš vážně, mohli bychom se sami sobě zasmát. V té první části je to realistický pohled na moc a na jedince uprostřed té moci. Ať už jako vládce samotného, nebo trpícího outsidera. A to není zrovna legrace.

Jak vůbec k Shakespearovi přistupovat v dnešní době? Krátit, či nekrátit, upravovat, nebo neupravovat, modernizovat, nebo hrát „klasicky“, přizpůsobovat současné politické a kulturní situaci, vkládat odkazy na aktuální dění u nás, nebo hrát text tak, jak jej autor napsal?

Já myslím, že je důležité dělat to tak, jak to člověk cítí. Vždycky je tam spousta myšlenek a každý inscenátor považuje jinou za důležitou – a tu pak akcentuje. A když je potřeba krátit, tak kraťme! Když je potřeba upravovat, tak upravujme! To vše nám Shakespeare dovoluje. Jen bychom ho při tom svém pustošení neměli nechat zahynout. Ale zkušenost je spíš taková, že i když my tvůrci ho někdy řádně zmrzačíme, přesto se dokáže prosadit. Tak je silný. A kdo ho dokáže zničit úplně, to je skutečný „mistr“. Ale já bych se ho bál na jeviště pustit.

Máš nějaký Shakespearovský titul, který bys rád v budoucnu inscenoval?

Chtěl bych je udělat všechny, ale asi nedožiju. Některé skvosty už jsem měl tu čest dělat.

Inscenovat v jedné sezoně pět her jednoho autora je dost velkým experimentem na české prostředí. Myslíš, že bude divácky přijat?

Já si zase myslím, že to je ideální příležitost vidět to nejlepší z Shakespeara v jedné sezoně v inscenacích režisérů, kteří jsou každý jiný. Myslím, že ta předloha je tak variabilní a inscenační postupy tak různorodé, že kdybychom neuváděli jméno autora, někteří by ani nepoznali, že jde o Shakespeara. Kdysi jsem si myslel, že by bylo dobré v jedné sezoně, když máme pod jednou střechou i operní soubor, uvést vedle činoherního titulu Shakespearovy hry i stejnojmennou operní verzi. Považuju to za velmi zajímavé.

Za rozhovor děkuje Blanka Fišerová