Vít Pokorný, Divadelní noviny, 16. 2. 2021

Slezské divadlo Opava

Někdejší metropoli rakouského Slezska zdobí divadelní budova již od roku 1805. Autorem empírové stavby byl Josef Dewez. Měšťanstvo se v roce 1854 rozhodlo divadlo přestavět podle návrhu vídeňského architekta Eduarda Kuschéeho, nedostatek financí však tento plán zhatil. Do novorenesančního hávu chrám opavské Thálie oblékl až Eduard Labitzky v letech 1883-1884. Když v roce 1909 budovu poničil požár, došlo díky staviteli Ferdinandu Fellnerovi a malíři Ferdinandu Moslerovi k zásadní proměně hledištní části divadla, kombinující neobaroko a secesi. Po roce 1945, prý aby se vymazala německá a buržoazní minulost města, přestavěli architekti Josef Krischke a Jaroslav Pelan exteriér budovy tak, aby více vyhovoval vkusu budované socialistické společnosti.

V osmdesáti letech minulého století bylo jasné, že divadlo potřebuje zásadní opravu. Díky společenským změnám v roce 1989 svitla naděje, že by se objektu mohla vrátit jeho předválečná podoba. K tomu nakonec nedošlo. Generální rekonstrukce se v letech 1990-1992 soustředila hlavně na zajištění komfortního provozu budovy. Přispěla k tomu i modernizace technologií mezi roky 2010 a 2011. Diváci se mohli radovat z klimatizace, technici, kteří do té doby museli jevištní mašinerii ovládat ručně, získali automatické stroje, umělci se dočkali opravených šaten. Nemáme samostatnou vlásenkárnu nebo maskérnu. Maskéři a vlásenkáři „chystají“ herce přímo u nich v šatně, říká mechanik jevištních technologií Jiří Přijal.

Slezské divadlo Opava s kapacitou 357 míst je příspěvková organizace města, která má na repertoáru činoherní, operní i baletní inscenace. V posledních deseti letech zápasí s nedostatkem financí, což vedení divadla přinutilo ke snížení počtu stálých členů souboru a k častějšímu najímání umělců na jednotlivé inscenační projekty.

Připraveno ve spolupráci s Divadelním oddělením Národního muzea.