Partneři
Opavský deník, redaktorka Jitka Hrušková
Divadelní překvapení v Opavě neberou konce, Klečkův Rigoletto sklízí ovace
Koho bůh miluje, toho prý křížem navštěvuje. Poslední dobou se podle všeho ve Slezském divadle přímo zabydlel.
Na to, že jsou ohlášená představení poslední dobou pro nemoci účinkujících houfně odvolávána, si diváci už pomalu zvykají. Zatím poslední danajský dar uštědřil divákům v neděli 20. února při premiéře Verdiho opery Rigoletto.
Sobotní předpremiéra byla pro nemoci v souboru odvolaná a pro nedělní premiéru sháněli divadelníci účinkující, kde se dalo. Podařilo se, ale překvapení na sebe nedalo dlouho čekat.
Opery dychtiví diváci seděli na svých místech, ale hlavu si postavila železná opona a nemínila se ani po půlhodinovém přemlouvání hnout. Rychlá porada s účinkujícími a dirigentem vynesla publiku alespoň improvizované koncertní představení tří hlavních postav s nejznámějšími áriemi. Odehrálo se ve dvou protilehlých lóžích u jeviště a původně improvizace z nouze byla skvělým nápadem. Nadšení diváci odměňovali aktéry – Lucii Kaňkovou (Gilda), Pavla Klečku (Rigoletto) a Viktora Bezkorovainyho (vévoda) – bouřlivými ovacemi s pochvalnými výkřiky.
Barytonista Pavel Klečka po maléru na Slezské divadlo nezanevřel. „Rozhodně jsem to nečekal už proto, že nám technici slibovali, že závadu opraví. Nestalo se, ale výrazně mne to nezaskočilo. Za těch pětatřicet let na scénách jsem už dost ostřílený. Opavští diváci se zachovali skvěle a potleskem nešetřili. A umělci přece hrají pro potlesk. Takže konec dobrý, všechno dobré. Teď jen držím palce, aby se závadu podařilo do úterního představení odstranit,“ konstatuje známý operní sólista. Do své poslední užší nominace na Cenu Thálie se dostal za mimořádný jevištní operní výkon v postavě otce Germonta v La Traviatě na scéně Slezského divadla s přihlédnutím ke svému výkonu v Nabuccovi a je rovněž zatím posledním držitelem Ceny Jantar za postavu revírníka v Příhodách lišky Bystroušky ve Slezském divadle.
Podobný případ se v opavském divadle odehrál už před mnoha lety během reprízy opery Samson a Dalila. Tehdy odmítla jít před posledním obrazem nahoru pro změnu druhá, sametová opona. Závadu spravit nešlo, diváci odmítli náhradní představení a chtěli dohrát to stávající. „S inspicientkou jsme oponu roztáhly do boků a drželi jsme ji v nich. Scéna však byla na parto a součástí děje bylo baletní číslo, takže diváci víc slyšeli než viděli. Navíc je ta opona hrozně těžká a táhla mne ke středu jeviště. Stěžejním aktem děje jsou padající sloupy, které usmrtí Samsonovy nepřátele. Spadnout však nemohly a diváci si museli domyslet, proč zmínění nepřátelé náhle bez příčiny zemřeli. Za tři dny došel do divadla dopis jednoho z diváků, kterého nečekané režijní ztvárnění moc udivilo. Zřejmě neslyšel mé vysvětlení před oponou a nevěděl, co si má o závěru díla myslet,“ vzpomíná režisérka vzpomenutého i současného operního titulu Jana Andělová Pletichová.