Komedie

Hráči se od legendárního uvedení pražským Činoherním klubem častěji objevují na repertoáru českých divadel. A není divu. Vždyť tato komedie o podvodnících různého druhu právě v naší době navozuje nejrůznější asociace s naší současností, aniž by bylo třeba sahat k nějakým násilným aktualizacím, které jsou nám ostatně proti mysli, neboť jsme přesvědčeni, že naše publikum je natolik inteligentní, že si dokáže tyto paralely najít bez jakýchkoli polopatismů. Nejde přece jen o falešné karbaníky. Ostatně ani Gogol neměl na mysli jenom je, když tuto komedii o falešných hráčích, kteří si sami navzájem nastražují osidla, psal.

Překlad:

Leoš Suchařípa

Režie:

Zdeněk Černín j. h.

Scéna, kostýmy:

Jan Dušek j. h.

Hudba:

David Rotter

Dramaturgie:

Ladislav Slíva

Odborná spolupráce:

Viktor Kudělka

Hrají

Icharev:

Petr Vaněk j. h.

Utěšitel:

Kostas Zerdaloglu

Švochněv:

Zdeněk Svobodník

Krugel:

Jiří Nebenführ

Glov starší:

Otakar Prajzner nebo František Štěpán

Glov mladší:

Jakub Stránský

Zamuchryškin:

Martin Táborský

Alexej:

Kamil Koula

Gavrilka:

Zdeněk Pavlíček

PREMIÉRA: 9. 3. 2003

DERNIÉRA: 15. 12. 2004

Hráči

Gogolova komedie Hráči u českého publika dlouho zůstávala ve stínu autorových jiných děl – Revizora i Ženitby, třebaže za autorova života byla jedinou, jejíž první uvedení (v moskevském Malém divadle s Michailem Ščepkinem, pokládaným za nejlepšího ruského herce 19. stol., v roli Utěšitele) bylo jediným, které autora uspokojilo (na rozdíl od prvních uvedení Revizora a Ženitby v petrohradském Alexandrinském divadle, které ho naopak zcela roztrpčily, a to do té míry, že po premiéře Revizora dokonce odejel z Ruska).

Teprve skvělá inscenace pražského Činoherního klubu v r. 1982 s Josefem Abrhámem v roli Ichareva a s Jiřím Kodetem jako jeho hlavním protihráčem – Utěšitelem způsobila, že i v českém divadelním prostředí začali být Hráči pokládáni za rovnomocnou součást geniálního Gogolova dramatického díla.