Kriminální komedie s příchutí hororu

Hra byla napsána v roce 1939 a dodnes zůstala autorovou nejhranější a vlastně také jedinou známou hrou, ostatní upadly v zapomnění. Historicky první premiéra této černé komedie proběhla 18. srpna 1941 ve Fulton Theatre v New Yorku v produkci Howarda Lindsaye a Russela Crouse. Roli Abby Brewsterové hrála Josephine Hullová, Marthu Brewsterovou Jean Adairová a divadelního kritika Mortimera Henry Herbert. V roli Jonathana se objevil Boris Karloff. Autor původně zamýšlel napsat psychologický thriller, ale v průběhu psaní se žánr hry změnil. Ve své hře využil i některých inspirujících momentů ze svého života. Tak např. jeho otec, uznávaný lékař Ronald Kesselring inspiroval dramatika k vytvoření postavy dokotra Einsteina. Do postavy strážníka O´Harry zase promítl svoji touhu a fascinaci dramatickou tvorbou.

Příběh vypráví o dvou roztomilých stařenkách, které ve svém velkém domě ze soucitů tráví osamělé starší pány. O jejich zálibě se zcela náhodou dozví jejich synovec – divadelní kritik-, jenž má právě před svatbou. Jak tuto situaci se stařenkami-travičkami vyřeší?

Překlad:

Zdeňka Werichová, Marie Fantová-Breinlová

Režie:

Gustav Skála j. h.

Scéna:

Vladimír Šrámek j. h.

Kostýmy:

Gustav Skála j. h.

Dramaturgie:

Blanka Fišerová

Hrají

Abby Brewsterová:

Hana Vaňková

Pastor Harper:

Emanuel Křenek j. h.

Teddy Brewster:

Marek Kunc nebo Zdeněk Černín

Strážník Brophy:

Hynek Mucha

Strážník Kleinová:

Ivana Petrželová-Lebedová nebo Blanka Fišerová

Marta Brewsterová:

Kamila Srubková

Elena Harperová:

Veronika Senciová nebo Blanka Fišerová

Mortimer Brewster:

Jakub Stránský

Pan Gibbs:

Miroslav Neborowský

Jonatan Brewster:

Petr Klimeš

Dr. Einstein:

Kostas Zerdaloglu

Strážník O´Hara:

Martin Táborský

Komisař Rooney:

Kamil Koula nebo Michal Stalmach

Pan Witherspoon:

Emanuel Křenek j. h.

PREMIÉRA:

5. 2. 2006

DERNIÉR:

24. 5. 2007

Jan Werich o Jezinkách

Hra vznikla v době, kdy krev tekla přes jeviště Broadwaye. Krev tekla do orchestru, normálního člověka široko daleko neviděti, v každé almaře hysterické kvílení, a ze skříňových stojacích hodin vypadne zavražděný notář. Když už to dál nešlo, pár lidí se zdravým rozumem dalo hlavy dohromady a řeklo si, že nejlepší cesta k odstranění takového repertoáru by byla takový repertoár zesměšnit. Po dohodě se dvěma herci, kteří se proslavili hrůzostrašnými rolemi, po dohodě s Borisem Karlofem (obávaný Frankenstein) a s Petrem Lorre („Vrah mezi námi“), inscenovali hru, kterou dnes hrajeme pod jménem „Jezinky a bezinky“. Viděl jsem ji v původním obsazení před třinácti lety, Nejsem jenom herec a spisovatel divadelních her, jsem, a to velice rád, v první řadě divák. Rád si zapláču, když je to k pláči a rád se směju, když je to k smíchu. Málokdy jsem se tak zasmál jako tehdy a řekl jsem si, že budu-li mít někdy ještě vliv na divadlo, že bych tu hru rád na něm viděl. Uplynulo mnoho let. Mezitím hra prošla všemi hlavními městy většiny států světa. V nejposlednější době i Budapeští a Varšavou. Všude ji vítaly salvy smíchu a myslím také, že ji všude brali tak, jak byla míněna: jako koště, které má vymést krváky z jeviště.

(Jan Werich v programu k prvnímu uvední hry u nás; Divadlo ABC 1958)