Slezské divadlo Opava

Spící krasavice

Spící krasavice
  • Autor:
    Petr Iljič Čajkovskij
  • Premiéra:
    7. 4. 2019
  • Délka představení:
    2 hod 30 min (1 přestávka)
  • Režie:
    Robert Balogh, Hana Vláčilová
  • Dirigent:
    Marek Šedivý
  • Scéna:
    Eduard Přikryl
  • Kostýmy:
    Josef Jelínek
  • Choreografie podle M. Petipy:
    Hana Vláčilová

    Obnovené nastudování:
    Michal Štípa

    Inspicient:
    Brigita Prokešová

Balet

Premiéru baletní pohádky o Šípkové Růžence od Petra Iljiče Čajkovského uvedlo naše divadlo v kooperaci se souborem baletu divadla v Olomouci.

 

„Tanec dělá hudbu viditelnou.“ George Balanchine

 

Inscenaci nastudovala v klasické choreografii podle Mariuse Petipy bývalá primabalerína Národního divadla v Praze Hana Vláčilová. (Pohádka Charlese Perraulta o princezně Auroře, která se podle kletby zlé víly Carabosse píchne do prstu a usne, aby byla po sto letech polibkem probuzena krásným princem Desiré, byla předlohou k libretu Spící krasavice.) Libreto napsal Ivan Vsevoložský a Marius Petipa. Světová premiéra se konala roku 1890 v Mariinském divadle v Petrohradě. Balet Spící krasavice začal Petr Iljič Čajkovskij psát v zimě 1888, světové premiéry se dílo dočkalo 15. ledna 1890 v Petrohradu v choreografii Mariuse Petipy.

V roce 1890 intendant carských divadel Ivan Alexandrovič Vsevoložskij (1835–1909) požádal Petra Iljiče Čajkovského o napsání baletu podle pohádky Spící krasavice. Scénářem byl Čajkovskij nadšen: „…jsem ve stavu takového nadšení, že to nejsem schopen ani popsat. Naprosto mi to sedí a nepřeji si nic lepšího než napsat hudbu k tomuto baletu…“ Podrobné libreto vypracoval baletní mistr peterburského Mariinského divadla Marius Petipa (1818–1910). Popsal Čajkovskému scénář s podrobným pořadím tanečních čísel a situací i počet taktů, rytmus a nejvhodnější nástrojové obsazení. Premiéra v lednu 1890 nebyla tak úspěšná jako o pár desítek let později v novém století. Spící krasavice patří mezi nejznámější a nejdokonalejší Čajkovského balety spolu s Louskáčkem a Labutím jezerem.

Pohádka Spící krasavice neboli Šípková Růženka v sobě ukrývá motiv obnovy přírody a života, který nacházíme v západní kultuře starého Egypta. Charles Perrault, dvořan francouzského krále Ludvíka XIV., zachytil příběh pohádky v souboru Pohádky mé matky Husy (1697) pod názvem Krásná dívka ve spícím lese (La Belle au bois dormant). U nás je tato pohádka známější v převyprávění bratří Grimmů pod názvem Šípková Růženka. K nejznámějším pohádkám Charlese Perraulta patří Kocour v botách, Popelka, Sněhurka, Červená karkulka a Perníková chaloupka. Pohádka přináší téma překonání zla láskou, nadějí, vírou a trpělivostí.

Rekonstrukce Petipových děl jsou možné na základě zachovaných notací (zápisů) z posledního období Petipova života. Podrobné záznamy choreografií pořídil Vladimir Stepanov, po jeho smrti roku 1896 Alexander Gorsky a v roce 1900 Nikolaj Sergejev, Alexander Čekrygin a Viktor Rachmanov. V roce 1917 opustil Sergejev Rusko i se zápisy a podle nich inscenoval několik baletů jako Spící krasavici, Giselle, Coppélii a Louskáčka. Po Sergejevově smrti (roku 1951) jeho dědicové prodali záznamy roku 1969 do knihovny Harvardské univerzity v USA. Tam jsou dodnes pod názvem Sergejevova kolekce a jsou vzácným materiálem pro rekonstrukce choreografií Petipy.

Petr Iljič Čajkovskij (7. května 1840 – 6. listopadu 1893) vystudoval práva, ale po úřednické praxi na ministerstvu spravedlnosti nakonec odešel na petrohradskou konzervatoř, kde byl žákem skladatele a klavíristy Antona Rubinštejna. Od roku 1866 žil v Moskvě, kde vyučoval po 12 let hudební teorii (je i autorem učebnice nauky o harmonii). V letech 18761890 byl finančně podporován mecenáškou Naděždou Filaretovnou von Meck. (V osobním životě však nebyl šťastný. Z konvenčních důvodů uzavřel sňatek se studentkou hudby, která mu posílala obdivné dopisy.) Od začátku 80. let jeho pověst rostla. Byl jmenován jedním z ředitelů Carské ruské hudební společnosti, často byl zván k dirigování vlastních děl do zahraničí. Krátce po premiéře své 6. symfonie v Petrohradě umírá. Jeho dílo je velmi rozsáhlé. Ze symfonií jsou oblíbené 4., 5. a 6. Patetická, známá je symfonická fantazie Francesca di Rimini, slavný je klavírní koncert první b moll a houslový koncert D dur. Na jevišti obdivujeme, kromě zmíněných baletů, opery Evžen Oněgin, Panna orleánská, Mazepa, Čarodějka, Piková dáma, Jolanta, Střevíčky a další.

Orchestr Slezského divadla Opava řídí dirigent Marek Šedivý, choreografie se podle M. Petipy ujala Hana Vláčilová, režie Hana Vláčilová a Robert Balogh, obnovené nastudování Michal Štípa, o scénu se postaral Eduard Přikryl, kostýmy vytvořil Josef Jelínek.

Jana Andělová Pletichová

Obsazení:

  • Král Florestan XIV.

    • Vadim Tsepelev
  • Královna

    • Dana Krajevskaja
  • Růženka

    • Yui Kyotani
    • Emily-Joy Smith
  • Princ Désiré

    • Craig McFarlane
    • Guido Sarno
  • Chůva

    • Irina Laptěva
  • Dobrá víla

    • Rachel Hickey
  • Modrý pták

    • Ivo Jambor
    • Paul Oliver
  • Princezna Florine

    • Yui Kyotani
    • Emily-Joy Smith
  • Kočička

    • Radka Heiserová
  • Kocour

  • Karkulka

    • Dominika Jandová
      Dominika Jandová
  • Vlk

Dále tančí:
Elena Iliina, Emanuela Giglio, Chloe Jones, Natalia Polak, Michaela Tsepeleva Horká, Sigrid Glatz, Daniela Hanelová, Kateřina Iranová, Ema Krajčírová, Hana Madecká, Caroline Rees, Zara Brent, Lukáš Cenek, Ján Kočík, Alejandro Polo, Seamus Wilkinson, Dmitrij Savakov, Antonín Blahuta, Gerardo Guarracino, Damiani Williams

Orchestr Slezského divadla v Opavě, Balet Moravského divadla Olomouc, Balet Slezského divadla v Opavě

Partneři