Slezské divadlo Opava

Sabina Muchová

Sabina Muchová

Opavským divákům vzkazuji: „Díky vám patříme mezi jedno z nejnavštěvovanějších divadel u nás! Děkujeme vám a zachovejte nám přízeň i nadále!“

Narozena 1. 7. 1979 v Ostravě

1993–1997 Janáčkova konzervatoř v Ostravě
1997 Slezské divadlo Opava

 

Jaká byla vaše cesta k herectví a do Slezského divadla Opava?

Řekla bych, že má cesta k herectví přišla přirozeně, v dětství jsem vyzkoušela spoustu kroužků – lidové tance, balet, sborový zpěv, klavír, dobrovolný hasič a samozřejmě kroužek dramatický. Nějaké ty geny jsme zdědili po tatínkovi, byl muzikant, takže když bratr úspěšně složil talentovky na Janáčkovu konzervatoř v Ostravě, následovala jsem ho i já a přijali mě na obor hudebně-dramatický. Po maturitě jsem dostala nabídku od tehdejšího šéfa činohry Bedřicha Jansy do Slezského divadla Opava.

 

Co vám pomáhá sžít se s postavou?

Sžít se s postavou? Ono záleží, jestli je mi ta postava svým charakterem blízká nebo je to proti mému naturelu, pak je to samozřejmě těžší, takže v tomto případě jsem ráda za režijní vedení. Mně totiž každý někoho připomíná, takže si většinou při studiu postavy vybavím konkrétního člověka a snažím se jednat, jak si myslím, že by jednal ten dotyčný. Jenomže každý člověk není jenom bílý nebo černý, je černobílý a sem tam prosvítá i žlutá, modrá, hnědá, takže je vlastně nesmysl si říct, že postava je taková či maková, protože každá postava i člověk se chovají jednou tak a podruhé jinak. Záleží na tom, jestli se baví s někým, kdo je mu sympatický, nebo s někým, kdo mu sympatický není, nebo má špatnou náladu či dobrou. Asi bych to ukončila tím, že sžívat se s postavami je zábavné. Pokud máte dobrou náladu a … dobrého režiséra.

 

Na kterou roli vzpomínáte nejraději a proč?

Těch rolí, na které ráda vzpomínám, je dost, ale to ani není tak podstatné, protože nejraději vzpomínám na určitá období, která jsem v Opavě zažila, např. na éru Bedřicha Jansy, kdy se mnou do angažmá přišli i mí spolužáci z konzervatoře, na tu bezstarostnost, kdy jsme byli drzí a mysleli si, že nám patří svět, to až s věkem člověk získá určitou pokoru, aspoň trošku. Krásná byla i doba, když šéfoval Vašek Klemens a v souboru nás bylo cca 26, vzpomínám na svou nejlepší kamarádku Kačenku, na mejdany v divadelním klubu. Ráda myslím i na období, kdy byl šéfem Zdeněk Černín, Blanka Fišerová, Roman Groszman… každé období bylo jiné a pro mě nezapomenutelné a s tím souvisí i role, protože každý šéf vás vidí jako herce úplně jinak, takže například roli, do které mě obsadil Roman Groszman, by mi kupříkladu Zdeněk Černín nikdy nesvěřil a naopak. Jsem spokojená, hrála jsem krásné a velké role, ale i střední, malé, čurdy, křoví… křoví ne, to kecám, ale co není, může být.

 

Čemu jinému se  kromě divadla ještě věnujete?

Když zrovna nejsem v divadle na zkoušce nebo na představení, většinou jsem v jiném divadle na představení, ráda se dívám na kolegy z jiných scén, člověk by neměl zabřednout jen v té vlastní bublině, je to pro mě inspirace a relax, taky ráda čtu, cestuji, vařím.

 

Myslela jste někdy na to, co byste dělala, kdybyste se nestala herečkou?

Kdybych nebyla herečka, tak si představuji, že bych byla majitelka hotelového resortu v horách nebo lékařka či kriminalistka, co řeší nějaké vraždy. Ale nejspíš bych byla kuchařka.

 

K. J. Erben
KYTICE
premiéra 18. 3. 2018
Baltazar/Marie, Maska

David Walliams
BABIČKA DRSŇAČKA
Premiéra: 18. listopadu 2018
Učitelka, Policistka, Vokalistka

Zdeněk Jirotka
SATURNIN
Premiéra: 20. ledna 2019
Služka

Ray a Michael Cooneyovi
TŘI BRATŘI V NESNÁZÍCH
Premiéra: 19. 5. 2019
Katarina

Jan Werich
KRÁLOVNA KOLOBĚŽKA PRVNÍ
Premiéra 3. 11. 2019
Rybářka

Joe DiPietro
UMĚNÍ VRAŽDY
Premiéra 19. 1. 2020
Annie Brooksová

Petr Schulhoff, Richard Otradovec
ZÍTRA TO ROZTOČÍME, DRAHOUŠKU
premiéra 13. 9. 2020
Blondýnka, Listonoška, Úřednice na ONV

Alexis Michalik
EDMOND
Premiéra 15. 11. 2020
Rosemonde, Edmondova žena

Partneři