Hudba ho vždy lákala víc než tanec, a přesto se z něj stal jeden z nejvýraznějších choreografů a režisérů slovenské scény. Jaroslav Moravčík, muž s nevyčerpatelnou energií a humorem, má za sebou stovky inscenací, filmových spoluprací a nekonečné množství tanců „ušitých na tělo“. Ve Slezském divadle uvádí Offenbachovu slavnou operetu, proměnil antický příběh o nejkrásnější ženě světa v hravou inscenaci plnou lidských (a zvířecích) charakterů. V rozhovoru prozrazuje, proč je Meneláos trochu kozel, Helena jako pávice a dvůr jako hejno slepic a jak se podle něj francouzská opereta dostala z antiky až do Opavy.

Jak byste stručně představil Krásnou Helenu divákovi, který ji vůbec nezná a neví, o čem to je?

Samozřejmě, že je to v první řadě o lásce. Offenbach si vzal s libretisty antické téma, které přenesl na francouzský dvůr. Je to trochu i o ironii toho dvoru. O Krásné Heleně rád mluvím jako o pohádce pro dospělé, která v sobě nese i vzdor, zlo a lásku, která když se něčeho dotkne, tak je to zachráněné od smrti.

Na co se mohou diváci těšit?

Určitě se můžou těšit na vynikající interpretační výkony. Už na zkouškách vidím, že je to baví a vkládají do toho kus svých talentů. To je potom radost pracovat.

Tím, že jsem choreograf, snažím se vše udělat dynamické, aby se tam vždy něco dělo, aby ty jejich árie a duety doprovázel nějaký obraz – například v podobě krásných holubů znázorňujících lásku. Tak jak Offenbach udělal obraz francouzského dvora, já jsem vytvořil náš dvůr, takový trochu selský.

Vymyslel jsem si taky, že to naše představení bude o lidských vlastnostech, které často nesou i zvířata. Helena je třeba krásná jako pávice. Její manžel Meneláos je takový trochu kozel, prostě takový paroháč. A dvůr trochu jako ovce. Jsou tam i slepice, kohouti a krocan, který je takový uhudraný. To vše budou moci diváci vidět na jevišti. Neznamená to, že budou herci běhat v maskách, ale jde o ty povahové rysy, které mě inspirovaly.

Vlastně mě inspirovala i Opava. Protože vlastně půjde o páva. Takže tak jak se antická Helena dostala na francouzský dvůr, tak se dostane i na český. Myslím si, že je příčinou této inspirace to, že jsem byl 24 let choreograf Sluku (Slovenský lidový umělecký kolektiv) a vytvářel jsem tam stylizovaný folklór. Mám rád dynamiku, a capella čísla, kdy všichni bubnují a přenáší rytmus srdce na diváky. Mám hlavně rád i humor, takže Krásná Helena bude i veselá a plná úsměvných scének.

Je něco, čím vás naši sólisté překvapili?

Ano, mnoho z nich jsem neznal a potkal jsem je až tady. Máme tady dvě alternace a nechci, aby byly jak přes kopírák. Každý do té role přináší něco svého a já jsem s nimi ochotný ten jeho sólový part vybudovat nanovo. Nejsem člověkem, který by je lámal, ale vždy se snažím vycházet z interpretačních schopností daného člověka. A někteří jsou fakt výborní. Byl jsem překvapený, že je to výborné i po té herecké stránce. A výborně zpívají. Zatím vidím, že nemusím vymyšlené věci přizpůsobovat, oni to prostě zvládnou splnit. Interpretačně pak jen klobouk dolů. Je to prostě a jednoduše skvělé.