Slezské divadlo Opava

Přeskočit na navigaci

Webová prezentace Slezského divadla v Opavě

Archiv pro 1. 2012

Pozdvižení v divadle: umělci jsou na dlažbě

Jitka Hrušková, Deník, 25.ledna 2012

Snížení příspěvku Slezskému divadlu o milion korun poslalo na dlažbu pět sólistů opery a jednoho dirigenta. Skončí i jedenáct zaměstnanců baletu, sboru a administrativy.

Opava – Vlajková loď opavské kultury, Slezské divadlo, se otřásá. Radnice divadlu letos dala 68 milionů, což je o milion méně než loni. A právě kvůli nedostatku peněz se rozbíhá série propouštění. Operní ansámbl bude mít za dva měsíce už jen 7 sólistů ze současných 13 členů. Operní role jsou alternovány a divadlo na ně bude muset brát hosty. „Mzdy tvoří třiasedmdesát procent nákladů a letos nám k jejich pokrytí chybí dva a půl až tři miliony korun. Náklady zvedá i dopad rekonstrukce ve zvýšených odpisech, nákladech i nutnosti zaměstnat k moderním přístrojům odborníky. To byla podmínka EU při poskytování dotace na rekonstrukci,“ vysvětluje ředitel Jindřich Pasker. Až dosud byla úsporná opatření zaměřená na snižování nákladů, což podle ředitele k likvidaci letošního schodku už nestačí. „Každoročně jsme dokázali něco ušetřit. Z letošního příspěvku by dokázal udržet provoz jen dobrý kouzelník a tím nejsem. Proto jsme museli sáhnout k takovému závažnému řešení,“ míní Jindřich Pasker.

Ze souboru odcházejí Šárka Hrbáčková, Šárka Maršálová, Zdena Mervová, Olga Procházková, Peter Soós a dirigent Jan Snítil. Jejich odchod zdůvodňuje vedení divadla nedostatkem trvalých rolí pro pokrytí sezony.

Skutečně si propuštění zasloužili? Skvělá představitelka operních čarodějnic, ježibab a jiných pochybných ženštin Šárka Maršálová dostala výpověď doslova jako dárek ke svým kulatým narozeninám. Zdena Mervová, využitelná možná i v činohře, je držitelkou Ceny Opavská Thálie. Olga Procházková získala prestižní Cenu Petra Bezruče a Opavu i divadlo každoročně zviditelňuje letními koncerty na světových hudebních pódiích. Dirigent Jan Snítil mimo jiné proslul nastudováním japonské opery Yuzuru v originále, což vyvolalo obdiv a uznání nejenom českých, ale i světových hudebních odborníků. Navíc umožnil výjezd opavské opery do Japonska a kolik divadel v této zemi hostovalo?

Změna nastala i na šéfovském postu operního souboru, kde Damiana Binettiho vystřídala Jana Pletichová-Andělová. Tuto rošádu vyvolalo časové zaneprázdnění Binettiho v zahraničí, v Opavě zůstává jako dirigent.

Už letošní dramaturgický plán muselo divadlo v návaznosti na finance upravit. Místo dvouaktovky Aleko a Sedlák kavalír uvidí diváci Traviattu a směsku operet a muzikálů Stalo se v archivu, aneb Brutální muzikálová show nahradí lidová zpěvohra Uličnice. Říká se, že peníze jsou až na prvním místě, ale není žádným tajemstvím, že karty rozdávají též osobní vztahy. Jinak by se sotva mohlo stávat, že v operním představení účinkují hosté celkem průměrných kvalit a kmenoví umělci místo práce jen chodí kolem divadla. Posledním klasickým příkladem je Perníková chaloupka, kde divadlo platí hned dva nevýznamné hosty, třebaže má k tomu volné vlastní umělce.

Divadelní odbory boj za záchranu souborů nevzdávají

Výpovědi nemohou být dány, pokud s nimi nesouhlasí zaměstnanecké odbory. Předseda odborů ve Slezském divadle Martin Táborský sice vedení divadla s propuštěním umělců souhlas dal, ale podle svých slov s tím má osobní problémy. Krizovou situaci se snaží ještě zvrátit. „Toto řešení se mi nelíbí. Oslovil jsem předsedu republikových odborů a už teď společně podnikáme kroky k tomu, aby se opavské divadlo podařilo dofinancovat. Pokud se nám to podaří, mohou být výpovědi členů uměleckých souborů stažené. Za svou osobu určitě podniknu všechno pro to, aby se to podařilo,“ ujišťuje Martin Táborský divadelní umělce i diváckou veřejnost.

Divačka: Je to likvidace opery?

Osud divadelníků není lhostejný ani divákům. Už proto, že drtivou většinu tvoří skalní operní labužníci, zhýčkaní kvalitními kusy. Růžena Brticová poslala redakci mail s otázkami, na které odpověď neznáme. „Znamená to pomalou likvidaci opery? Možná nepotřebujeme dva soubory, jak si myslí pan Czudek? Proč se tedy divadlo rekonstruovalo? Souvisí to s novou koncepcí kultury v Opavě? Že o tom opavská veřejnost neví,“ ptá se paní Brticová. Připomíná, že vybraní jedinci mají hrát za honorář, což je při nutnosti platit zdravotní a sociální pojištění sotva uživí, a někteří jsou ve věku, kdy už těžko získají v oboru nové zaměstnání.

Stáhnout orginální článek

Vedení Slezského divadla v Opavě muselo v pátek propustit 17 lidí, zejména sólistů opery.

Region Opavsko, 24. ledna 2012

Co o tom soudí…

Připadá mi to nejméně bolestné

Podobná minimalizace souboru činohry proběhla už před léty a v současné době je nás tak málo, že bez hostů nemůžeme nasadit žádnou větší inscenaci. Proto se páteční propouštění činohry netýkalo. Myslím, že platit činoherce od jednotlivých inscenací by se divadlu ještě více prodražilo vzhledem k velkému množství představení, které činohra má. Snižovat platy plošně všem zaměstnancům si neumím představit, protože naše platy jsou už teď extrémně nízké. V tomto ohledu mi připadá změna smluv několika kolegů ze stálého platu na odměnu od díla nejméně bolestným a z ekonomického hlediska pro divadlo nejvýhodnějším řešením.
Nejvíc je mi ovšem líto, že se šetří na kultuře, protože to jsou ty dějiny, které po nás zůstávají. V čítankách se děti učí o kulturních počinech, a ne o cyklostezkách.

Martin Valoluch, herec Slezského divadla v Opavě

Stáhnout orginální článek

Řediteli nezávidím, říká divadelní režisér a herec Roman Groszmann

Milena Křístková, Region Opavsko, 24. ledna 2012

Je ve Slezském divadle teprve rok, ale jeho jméno se již zapsalo do povědomí veřejnosti. Mladý režisér a herec Roman Groszmann je totiž nejen šéfem opavské činohry, ale také pedagogem na brněnské konzervatoři a autorem úspěšné komedie nazvané Komedie za oponou. Uvedena byla v Opavě v premiéře vloni v polovině září a rozdělila publikum na dva tábory. Jeden, naštěstí ten větší, s radostí konstatoval, že si autor a režisér spolu s herci dělají legraci sami ze sebe a z divadelního prostředí vůbec. A že komedie dává vtipným způsobem nakouknout do zákulisí, tedy za skutečnou i pomyslnou oponu. Menší, rozpačitá část publika, se obávala, že si lidé na scéně naopak dělají legraci z nich, diváků… Mimo jiné i o tom bude povídání s pětatřicetiletým režisérem R. Groszmannem.

Tak jak to opravdu bylo? Kdo z koho si v Komedii za oponou dělal legraci?

Tak tenhle názor slyším poprvé. Legraci z diváků jsme si rozhodně nedělali. Ze sebe, to ano. Z divadelních postupů, režisérských manýrů, z divadelní hantýrky, z toho všeho určitě ano. Divák je pro nás na jevišti téměř posvátná záležitost. Vše, co děláme, jak a co hrajeme, jak se snažíme, potíme, jak se někdy na jevišti málem přerazíme, to vše je kvůli divákům. Jistě, záleží nám i na názoru odborníků a kritiky, ale tím hlavním jsou a zůstanou pro nás diváci. Čekáme na jejich odezvu, na potlesk, smích nebo i hrobové ticho. Divák je pro nás plnohodnotným partnerem, bez diváků by divadlo nemělo smysl.

Je Komedie za oponou vaší autorskou prvotinou nebo už jste napsal více her?

Docela často jsem se podílel na dramatických úpravách některých her. Pro olomoucké Divadlo Tramtárie, které jsem spolu zakládal, jsem napsal pohádku jak se hovnivál chtěl stát motýlem. Ale Komedie za oponou je mou první autorskou komedií a vznikla tak trochu pod tlakem okolností. Tím spíše jsem byl příjemně překvapen pozitivní diváckou odezvou. Práce s opavskými činoherci je pro mne příjemná. Herci jsou talentovaní a na profesionální úrovni, i co se týká přístupu k nastudování rolí. Nemají to lehké, je jich jen dvanáct a „velké“ inscenace vyžadují jejich plné nasazení. Běžné je, že někteří musí vytvořit i více postav současně. Pochopitelně jde o menší role. Naštěstí je složení souboru takové, že lze hrát dost široký repertoár.

V této souvislosti vám musím položit otázku, vlastně dvě. Co říkáte personálním změnám, které právě probíhají ve Slezském divadle? A dotknou se nějak činohry?

Vedení města radikálně snížilo rozpočet divadla, což nás určitě nepotěšilo, ale je to pochopitelné vzhledem k ekonomické situaci. Když najednou máte o hodně menší balík peněz, musíte něco dělat, někde ušetřit, pokud má divadlo v Opavě dál fungovat. Vůbec nezávidím našemu řediteli situaci, kterou musí řešit. Nicméně, vzhledem zkušenostem a poznatkům z jiných divadel musím po roce zdejšího angažmá zdůraznit, že opavskému divadlu by jeho ředitele mohlo závidět nejedno divadlo u nás (a netvrdím to proto, že mě zaměstnal). Manažer, který není imunní vůči kultuře a s lidmi jedná přátelsky a naslouchá jim – to je dnes rarita. To, jak tuto obtížnou situaci řeší, je výsledkem dlouhého rozhodování, a i kdyby bylo jakékoliv, nikdy nebude bezbolestné. Činohry se personální změny nyní netýkají – činohra byla zdecimována před lety, když z původních něco víc než dvaceti členů zůstalo tolik, že dnes jsme nejmenším souborem činohry v republice. Ale škrty se činohry samozřejmě dotknou také – budeme mít nižší rozpočet na inscenace.

Zkusíme něco méně dramatického. Přál jste si být divadelníkem odjakživa?

Ne, rozhodně ne. Pocházím z myslivecké rodiny, takže bylo očekáváno, že půjdu v rodinných šlépějích. Navíc jsem se docela hodně věnoval sportu. Bavilo mě lyžování, tenis, hrál jsem basketbal a vůbec jsem měl hodně „nedivadelních“ zájmů. Na gymnáziu jsem dokonce uvažoval o studiu medicíny. Ale je pravda, že na střední škole jsem začal tvořit různé školní pořady, zábavné skeče a podobně … a už mi to zůstalo (úsměv)

Máte tři děti. Chtěl byste, aby se někdo z nich věnoval divadlu?

Rozhodně ne.

Proč?

Je to nespravedlivé prostředí. Často je velmi nefér … Je to prostředí, kde talentovaní potřebují větší ochranu, pomoc a podporu než ti, kteří mají méně talentu, ale zato hodně ostré lokty… Je to prostředí, kde výkon nejde ani změřit ani zvážit. Pochopitelně, kdby se někdo z dětí pro divadlo rozhodl, přešil bych to. Tak třeba tříletá Kristýnka už projevuje hodně komediálních sklonů a vloh a o to víc se bojím.

Jste také pedagog. Učil jste v ateliéru herectví na JAMU Brno, dnes učíte herectví na brněnské konzervatoři. Co vám to přináší?

Myslíte kromě výdělku? (úsměv) Pedagogická práce je pro mě velmi důležitá. Studenti jsou nezaujatí, nepoznamenaní profesní rutinou, na herectví se dívají čistýma očima, profesionální stereotypy jsou jim zatím cizí … Jejich názory mohou konfrontovat s běžnou divadelní praxí, a tak jsou pro mne novou inspirací a velkým impulzem. A také je úžasné pozorovat, jak nový talent roste a rozvíjí se. Člověk se snaží jen nadělat co nejméně škody. (úsměv)

Co je na pozici šéfa činohry nejhorší?

Někteří kolegové to sice neradi slyší, ale šéf činohry dnes musí být kromě jiného také manažer. Musí při volbě repertoáru zohlednit nejen umělecká, ale i ekonomická hlediska. O to větší má zodpovědnost. Nikdy nikdo nemůže objektivně určit, co přesně je pro ten který soubor a zároveň pro diváckou obec přínosem a co nikoli. Jsou to prostě ty záležitosti, pro něž neexistují přesná kritéria. Každé rozhodnutí zvažujete jako na miskách vah, výsledek nikdy není stoprocentně objektivní. Ani nemůže.

Jste původem temperamentní Slovák. Jaký jste režisér? Výbušný, přísný nebo spíš dobrák?

Tak temperamentní jsem určitě, však také nemusím chodit ani do posilovny, ani do tělocvičny. Při režírování si zacvičím pořádně. (úsměv) Jinak věřím, že se nedá tvořit ve stresu. Snažím se, aby při zkouškách byla dobrá atmosféra, aby to nebyla nepříjemná „šichta“, aby přístup všech, tedy i můj, byl naprosto profesionální. Nemám rád režiséry tyrany. Sám jsem to na vlastní kůži zašil a vím, že to k ničemu dobrému nevede.

Mohu se zeptat na koníčky?

Tak ty docela vymizely. Při mé profesi a při putování mezi Opavou a Brnem na ně opravdu nezbývá čas. Ale rád bych se jednou vrátil k tenisu. Ještě si pár let počkám, až Kristýnka povyroste, aby udržela raketu.

Jaké jsou vaše nejbližší plány?

Prvním titulem příští divadelní sezony by měla být komediální revue Sekretářky. Tam dostane příležitost hlavně dámská část souboru. Revue se skládá hlavně ze známých písní a hitů, budeme je společně vybírat a studovat. Na dramatizaci budu mít také určitý podíl. Věřím, že to bude práce příjemná, a už se na ni těším. (úsměv)

Roman Groszmann

Roman Groszmann se narodil 30. června 1977 v Řožnavě na Slovensku. Režisér, herec a od ledna 2011 šéf činohry Slezského divadla Opava, zároveň působí jako pedagog herectví na Konzervatoři Brno. Vystudoval divadelní režii na Akadémii umení v Bánské Bystrici (1997-2000) a činoherní herectví na JAMU v Brně (2000-2004) V letech 1995-1997 byl členem souboru Divadla J.G. Tajovského ve Zvolenu. Patřil mezi zakládající členy Divadla Tramtarie Olomouc (2004). V roce 2005 byl členem hereckého souboru Ha Divadlo Brno. V letech 2006-2012 byl vedoucím ateliéru herectví na JAMU v Brně a v letech 2007-2009 šéfem činohry Moravského divadla Olomouc. Z režijních prací uveďme: T. Williams: Tramvaj do stanice touha (2004), M. Carr: U kočičí bažiny (2006), G. Feydeau: Dámský krejčí (2007), C.Goldoni: Náměstíčko (2008), M. Cooney: Habaďúra (2010). Pod jeho režijním vedením byly dvě herečky nominovány na Centu Thálie. Ve Slezském divadle v Opavě režíroval v září 2011 svou autorskou hru Komedie za oponou a v říjnu 2011 inscenaci Pidimuž Adolfa Muschga. Roman Groszman je ženatý. Má tři děti, vyženěného desetiletého syna Kryštofa, se svou manželkou Terezkou, herečkou Národního divadla v Brně, pak má tříletou Kristýnku a dvouměsíčního Vojtíška. Rodina žije v Brně.

Stáhnout orginální článek

Divadlo propouští

(rok), Region Opavsko, 24. ledna 2012

Opava – V opavském divadle to vře. V pátek odpoledne se řada umělců zejména z opery dozvěděla, že bude muset kvůli úsporám skončit. Šéf divadla říká, že nemá jinou možnost a že si nemůže drahé operní pěvce dovolit. Divadelníci zase tvrdí, že umělecký provoz divadla bude značně narušen.

Divadlo letos dostalo o 2,5 milionu korun méně než loni. Aby mohlo fungovat dál, rozhodl se jeho ředitel Jindřich Pasker udělat radikální řez. A ten se dotkl zejména opery a baletu. „V pátek po obědě nám řekl, že měl tři možnosti řešení a že se rozhodl pro propouštění. Týká se to sedmnácti lidí,“ řekl za podmínky zachování anonymity jeden z umělců. Na seznamu propuštěných mají být Olga Procházková, Zdena Mervová, Šárka Maršálová, Šárka Hrbáčková, Peter Soós, či dirigent Jan Snítil. Tento seznam je prý zatím neoficiální, vedení divadla jej nepotvrdilo.

Divadlo musí šetřit, v pátek proto propustilo velkou část opery.

V opeře tak prý zůstane 7 z 12 pěvců, z 27 lidí ve sboru bude propuštěno 7, z orchestru odejdou 4 hráči a prý se zvažuje varianta, že by se orchestr ještě více „okleštil“. Další 2 lidé mají odejít z baletu. „Podle mého názoru je ohrožen provoz, profesionalita i umělecká úroveň opavského divadla,“ tvrdí jedna z hereček. Z činohry, která prošla radikálním řezem před asi pěti roky a teď trpí velkým podstavem, neodejde nikdo.
Propuštění umělci tvrdí, že s nimi nikdo dopředu nejednal. Vadí jim i to, že podle nich ředitel Pasker „dostatečně nebojoval za navýšení rozpočtu divadlu.“

Naopak lidé z činohry tvrdí, že škrtat v opeře bylo logické. „Činohra hraje dvacetkrát do měsíce, opera možná dvakrát. Takže chápu, že je luxus platit celý měsíc člověka, který má dvě vystoupení. Pokud vím, tak se s nimi počítá dál, jenže budou najímáni na konkrétní představení,“ řekl jeden z herců činohry s tím, že v činohře už se více škrtat nemohlo. „Od doby ředitele Černína mám podstav. Normálně hraje v divadle 30 lidí, nás je 12. Už teď si musíme půjčovat herce na hostování,“ dodal člen činohry. A stejně mluví hvězda činohry Martin Valouch. „Bez hostů nemůžeme nasadit žádnou větší inscenaci. Navíc myslím, že platit činoherce od jednotlivých inscenací by se divadlu ještě více prodražilo, vzhledem k velkému množství představení, které činohra má,“ řekl.

Ředitel Pasker propouštění potvrdil. „Nejedná se o masivní propuštění, spíše nutné snižování počtu zaměstnanců ve vazbě na zvýšení efektivnosti práce a dodržení stanoveného finančního rozpočtu na rok 2012,“ uvedl s tím, že se později vyjádří podrobněji.

Stáhnout orginální článek

Cesta kolem světa diváky potěšila

Milena Křístková, Region Opavsko, 24. ledna 2012

Soubor činohry Slezského divadla se svou první letošní premiérou divákům rozhodně zavděčil. Vtipně a s roztomilou nadsázkou pojatá Cesta kolem světa za 80 dní Julese Verna potěšila jak skvělými hereckými výkony, tak úžasnou scénou. Není divu, hostující režisér Rostislav Pospíšil je také výborným výtvarníkem.

Po skvělé opeře Perníková chaloupka je také čerstvě uvedená Cesta kolem světa … tak trochu „rodinnou“ inscenací. Hravost, vtip, šarm a sladká nostalgie ve světě plném opravdových gentlemanů i čestných nepřátel, to vše činí z opavské inscenace navýsost příjemnou podívanou pro velké i menší diváky. Mistrovský výkon v roli chladnokrevného, svérázného a rozmile výstředního Philease Fogga podal Martin Táborský, a to elegantně a s bravurní lehkostí. Tu patřičnou komediální šťávu inscenaci dodali také Martin Valouch coby sluha Passepartout, Jakub Stránský jako bohatý Američan Archibald Corsican a v neposlední řadě policejní špehoun Fix v podání Michala Stalmacha. Ženské role v příběhu stojí sice poněkud v ústraní, nicméně bez Sabiny Muchové (stoličná Markétka), Terezy Starostkové (indická vdova Aouda), Kamily Srubkové (otrokyně Nakahira) a Šárky Vykydalové (Nemea – sesta Audy) by ani Cesta kolem světa … nebyla to pravé ořechové. Pestrý příběh plný cestopisných změn a zápletek by však nemohl být realizován také bez precizních výkonů Kostase Zerdaloglu (zvládl čtyři role), Daniela Volného (šest rolí, včetně roztomilé Opice) hosta Vladimíra Břichnáče (další čtyři role), jakož i hostujících Pavly Štěchové a Miroslava Neborowského. Potlesk si za své výkony zasloužili i členové jevištní přestavby, ale stal se i další „třešničkou“ na chutném dortu celé inscenace. A to ruku v ruce s hudbou rovněž hostujícího Zdeňka Kluky. Jeho hudba je umocnila a podtrhla milou atmosféru celku. Na závěr jsem si nechala režijní i výtvarný „výkon“ v úvodu zmíněného Rostislava Pospíšila. Kdyby nic jiného, tak jeho půvabná a nápaditá scéna naladila publikum velmi příjemně. Naštěstí bylo těch příjemných záležitostí v celé inscenaci mnohem, mnohem víc. Závěrečný potlesk proto po zásluze patřil všem jmenovaným. Zdá se vám té chvály poněkud mnoho? Věřím, že mi předplatitelé dají za pravdu a všichni ostatní by se měli jít na Cestu kolem světa za 80 dní zajít podívat.

Odkaz na hru Cesta kolem světa za 80 dní

Stáhnout orginální článek

Cesta kolem světa by slušela větší akčnost

Jitka Hrušková, Deník, 24. ledna 2012

Opava – První letošní premiéra Slezského divadla pozvala v neděli 15. ledna diváky na exotický výlet. S Phileasem Foggem absolvovali dobrodružnou Cestu kolem světa za 80 dní, na kterou anglického gentlemana poslal spisovatel Jules Verne.

Pod inscenací je jako výtvarník scény i kostýmů a rovněž jako režisér podepsaný Rostislav Pospíšil. Navrženou scénou zmenšil jevištní plochu na komorní prostor a zajímavý nápad měl s výstupy hudebního klauna na forbíně při přestavbách. Herce si vybral převážně z „první ligy“, ale k maximálnímu rozvinutí schopností jim všechny příležitosti už neposkytl. Hlavně první část hry je výrazně statická. Dva až tři debatující herci, pasivně stojící vedle sebe, jsou pro publikum to nejlepší řešení. Pokud to trvá dlouho, a v Cestě kolem světa bohužel trvá, diváci se začínají nudit.

Účinkující jsou v tom nevinně, protože dělají všechno, co jim nastavené mantinely dovolují. Platí to hlavně o Jakubu Stránském, který s příjemnou hravostí ukazuje pomstychtivého Corsicana jako sice uraženého, ale spravedlivého člověka. Ani Michal Stalmach nezůstává lstivému policejnímu agentovi Fixovi nic dlužný a předvádí ho s lehkostí i nadhledem. Volbu Martina Táborského do ústřední postavy Philease Fogga by autor režisérovi zaručeně schválil. Plynule zvládá přerod koženého suchara bez smlyslu pro humor do člověka schopného projevit city. Komediální parketu v opavském divadle má už Martin Valouch obsazenou a své postavy po ní vede bez křečovité snahy o humor. To platí též o sluhovi Passepartoutovi, který vsadil na špatného koně a místo vytouženého klidu zažívá nežádoucí dobrodružství. V menších rolích zaujme Daniel Volný, který se v komediích též dobře zabydluje, a dá se řící, že se v tomto žánru našel. V inscenaci je sympatická komediální poloha postav, která divákům nevnucuje smích za každou cenu.

Rozepisovat se o přispění Kostase Zerdaloglu v jednotlivých epizodách je zbytečné, protože herec dokonale zvládá každou postavu. Nová posila činoherního souboru Tereza Starostková svůj individuální projev zatím ještě hledá a je to znát. Indická vdova Aouda vyznívá v jejím podání dost nevýrazně – nehřeje ani nestudí. Pozor by si měla dát i na hlasový projev. Často drmolí a není ji rozumět. Diváci chtějí vědět, o čem je na jevišti řeč a nedá se čekat, že by názor změnili. Reprízám by celkově slušel rychlejší spád a víc akčnosti v pohybu. (V tomto směru vyčnívá dynamicky pojatá cesta džunglí.) Pokud se to podaří, bude mít komedie spokojené diváky všech věkových kategorií.

Jules Verne: Cesta kolem světa za 80 dní. Překlad: Antoní Pulda. Scéna, kostýmy a režie: Rostislav Pospíšil, hudba: Zdeněk Kluka. Premiéra 15. ledna.

Odkaz na hru Cesta kolem světa za 80 dní

Stáhnout orginální článek

Po Perníkové chaloupce přišla Cesta kolem světa

Milena Křístková, Region Opavsko, 17. ledna 2012

Opava – Skutečným dárkem se pro ctitele divadla stala poslední premiéra roku 2011, opera Engelberta Humperdincka Perníková chaloupka. Pohádkový příběh o Jeníčkovi, Mařence a zlé čarodějnici ve skvělé režii Jany Andělové-Pletichové potěšil a stále těší dospělé i dětské diváky. Podobné to bude i s první premiérou roku 2012, činohrou Cesta kolem světa za 80 dní.

Při ohlédnutí za „Perníkovkou“ začneme neobvykle, a to Ježibabou. V úžasném podání vynikající Šárky Maršálové se stala přes svou negativní roli miláčkem publika. Velká část závěrečného potlesku proto patří právě jí. Bylo by ovšem nespravedlivé pominout výborné a doslova roztomilé ztvárnění dvou hlavních postav – Mařenky v podání Terezy Kavecké a Jeníčka ztvárněného Ilonou Kaplovou. Obě dámy podaly nejen nadstandardní výkony pěvecké, ale i pohybové a taneční. Čímž jsme se přirozenou cestou dobrali k vynikající choreografii hostujícího Roberta Balogha a ke skvělým výkonům baletu SD. Matku se spolehlivou kvalitou ztvárnila Katarina Jorda Kramolišová po boku s výborným Zdeňkem Kaplem v roli otce. Nemalou zásluhu na poetickém a doslova pohádkovém vyznění opery wagnerovského stylu mají také scéna a kostýmy Jaroslava Milfajta j.h. A v neposlední řadě výkon orchestru SD pod taktovkou hostujícího Josefa Katráka. Za samostatnou zmínku stojí také spoluúčinkování členů dětských sborů Domino a Cvrčci ze ZŠ Ilji Hurníka. V úvodu zmíněná skvělá režie Jany Andělové-Pletichové hýřila nápady a dostatečně využila technických možností jeviště, především pak světelných efektů. Zdá se vám té chvály poněkud mnoho? Pak se zajděte do Slezského divadla na Perníkovou chaloupku, která ostatně měla neuvěřitelných úspěch už při svém prvním uvedení 23. prosince 1893 ve Výmaru, sami podívat. Jestli máte rádi pohádky a zůstalo ve vás kousek dítěte, nebudete zklamáni. Ostatně, děti školního věku vezměte určitě s sebou! Pokud jste pravidelnými návštěvníky Slezského divadla, zajisté vám neunikne i první činoherní inscenace letošního roku – Cesta kolem světa za 80 dní Julese Verna. Premiéra se uskutečnila uplynulou neděli, Rostislav Pospíšil inscenaci režíroval a navrhl také scénu a kostýmy. O dramaturgii se postaral Josef Lédl, o hudbu Zdeněk Kluk.

Odkaz na hru Perníková chaloupka

Stáhnout orginální článek

Komedie OSLAVA 21. a 25. 1. 2012 v 19 hodin v klubu ART

120,- Kč předprodej – recepce Obecního domu
140,- Kč před představením v Obecním domě

Spiro Scimone - OSLAVA

Předplatitel Slezského divadla po předložení slevového kuponu má nárok na 50% slevu na 1 vstupenku.

Herci pozvou návštěvníky Slezského divadla na Cestu kolem světa za 80 dní

Jitka Hrušková, Deník, 13. ledna 2012

Opava – Premiérové publikum se v neděli 15. ledna vydá od 19 hodin na Cestu kolem světa za 80 dní. Její program nepřipravila žádná cestovní kancelář, ale dramatik Jules Verne a průvodcem bude dobrodružně zaměřený anglický gentleman Phileas Fogg se zálibou v sázkách. Vsadil se, že zvládne procestovat zeměkouli za pouhých osmdesát dní, ale jeho nepřátelé si dali záležet na tom, aby prohrál. Jak to dopadne, není nutné připomínat, protože dílo je známé divákům všech věkových kategorií z různých forem provedení. Režie opavské Cesty kolem světa se ujal všestranně schopný brněnský režisér Rostislav Pospíšil a představí ji Opavanům na své scéně i v něm navržených kostýmech.

Do postav a postaviček, které cestovatel během pouti potkává, je obsazený téměř celý činoherní ansámbl. Někteří herci, například Kostas Zerdaloglu nebo Daniel Volný jich dokonce ztvárňují hned několik. Ústřední postavu představí Martin Táborský a jeho protivníkem, policejním agentem Fixem, bude Michal Stalmach. V plejádě dalších postav diváci uvidí Jakuba Stránského, Martina Valoucha, Sabinu Muchovou, Terezu Starostkovou, Šárku Vykydalovou, Kamilu Strubkovou, Kostase Zerdaloglu, Daniela Volného, hostující Pavlu Štěchovou, Vladislava Georgieva, Danielu Waldhansovou. V inscenaci vypomáhají také členové divadelní techniky. Děj provází hudba Zdeňka Kluka. Jules Gabriel Verne je považovaný za zakladatele vědecko-fantastického žánru a podařilo se mu v něm předspovědět i mnohé technické objevy, například let balonem i vrtulníkem nebo plavbu ponorkou. Narodil se 8. února 1828 v Nantes, vystudoval práva a roku 1857 se oženil s Honorií Morel. Jejich syn Michel po autorově smrti některá jeho rozepsaná díla, například Lodivod dunajský, Honba za meteorem nebo Podivuhodná dobrodružství výpravy Barsacovy, dopsal. Některá díla byla zfilmovaná a jevištní podoby se kromě Cesty kolem světa, která vyvolala největší zájem, dočkaly ještě romány Děti kapitána Granta, Tvrdohlavý Turek a Carův kurýr. Verne rád a hodně cestoval a některé zážitky z těchto cest promítl do svých děl. Zemřel 24. března 1905 v Amiensu a dodnes zůstává nejpřekládanějším francouzským autorem.

Odkaz na hru Cesta kolem světa za 80 dní

Stáhnout orginální článek

Kouzelná operní pohádka v Opavě

Jiří Urban

V předvánočním čase vsadila operní dramaturgie Slezského divadle v Opavě na klasickou pohádku a zařadila premiéru opery Engelberta Humperdincka s názvem Perníková chaloupka. Nemýlila se. Příběh o Jeníčkovi a Mařence snad znají všichni a těší se oblibě. Příběh o pozitivních hodnotách sourozeneckého vztahu, o neblahých okolnostech, protikladných domovech a zvláště o síle solidarity, může v operní podobě nabýt jen na větší účinnosti.

Připomeňme si, že operu složil německý skladatel wagnerovského stylu Engelbert Humperdinck, který se narodil roku 1854 v Siegburgu na Rýně a zemřel roku 1921 v Nových Střelicích. Říkalo se mu „zázračné dítě“. Koncertoval od svých sedmi let a hudbu vystudoval na konzervatořích v Kolíně a v Berlíně. Jako stipendista hodně cestoval a v Itálii se poznal s RichardemWagnerem, jenž ho silně ovlivnil. Jeho nejznámějším dílem je právě opera Perníková chaloupka, v níž se propojuje dramatický projev s idylickou naivitou. Výsledek byl od začátku zdařilý a dílo na německých operních jevištích rychle zdomácnělo. K nám zavítalo poprvé v roce 1895 (Plzeň) a ve 30.letech minulého století bývalo velmi populárním představením pražského Národního divadla. Uvádí se s humorem, že nejen proto, že k němu návštěvníci dostávali pardubický perník. V posledních letech zazněla v nastudování brněnské opery, hostovali s ní až v Japonsku.

Opavské provedení vznikalo pod režijním vedením Jany Andělové – Pletichové, která ve Slezském divadle v Opavě působí řadu sezón. Její pojetí je promyšlené, vedené pevnou rukou a účinně a nápaditě vygradované. V obraznosti rozvíjí intenzivní stavy dětí, opakuje se obava, strach, životní úzkost z opuštění, pak zakoušený hlad a osamocení. To všechno je vyjádřeno nikoliv jen hudbou, ale také vedením operních herců a proměňující se scénou. Dokážou se připomenout motivy, které důvěrně známe z našeho dětství, vytváří se okouzlující, magická pohádková atmosféra překonávající očekávání. V této inscenace jsou ale pořád děti dětmi a jen les se zkrátka může stát lesem čarovným, s přírodní pospolitostí, v barvách a tvarech horor silvanum. A tak to má být. Jsou tam skřítkové a bludičky, ježibaby a lesní duchové, zkrátka celé pandemonium lidské imaginace. Jana Andělová – Pletichová potvrdila své obdivuhodné interpretační rozpětí a prokázala, že rozumí jak pohádkám, tak Humperdinckově hudbě.

Excelentní je výkon sólistky opery Slezského divadla Terezy Kavecké (mj. absolventky Fakulty umění Ostravské univerzity). Její Mařenka je vybavená lidským emočním potenciálem, herecky pojatá s mírnou nadsázkou a nadhledem. Pěvkyně disponuje bezchybnou pěveckou technikou a v mladodramatickém sopránovém oboru je velkým příslibem. Tentokrát se jí naprosto vyrovnává Ilona Kaplová v roli Jeníčka. Nesmírně těžký part zvládá přesvědčivě a pěvecky vyznívá jistě. Sympatický je herecký výkon Šárky Maršálové v roli lstivé, číhající Čarodějnice, která dovede lákat i ničit. Stylově přesně působí Zdeněk Kapl, jako Petr, košťatář, a hvězdná Katarína Jorda Kramolišová jako Kačenka, jeho žena.

K úspěšnosti představení dopomáhá nápadité kostýmní řešení a scéna Jaroslava Milfajta, opírající se o kontrast sytých barev a kvalitního svícení, s využitím postupů černého divadla. Ocenit musíme také práci režisérky s baletem a dětským sborem Domino a Cvrčci ze ZŠ Ilji Hurníka, protože bez nich by představení ztratilo punc autentičnosti. K celkové radostné atmosféře pomohly mnohé vtipné nápady, třeba věčně popíjející myš na peci nebo čarodějnice létající, ale také jezdící na kolečkových bruslích.

Ovšem kde by se podělo „humperdinckovství“, kdyby nebylo střeženo dirigentem Jozefem Katrákem, který vede orchestr opery Slezského divadla v Opavě po celé představení svižně a bezpečně.

Jestli se v Opavě rozhodli touto formou přilákat mladé diváky k opeře, tak je to ta nejschůdnější cesta, po níž v budoucnu nezabloudí ani jednotlivci, ani sourozenecké páry.

Opava, Slezské divadlo – Engelbert Humperdinck: Perníková chaloupka. Hudební nastudování a hlavní dirigent Jozef Katrák, režie Jana Andělová – Pletichová, libreto Adelheid Wette, překlad Eva Bezděková, choreografie Robert Balogh, výtvarník kostýmů a scény Jaroslav Milfajt. Psáno z premiéry 18. prosince 2011.

Odkaz na hru Perníková chaloupka

Strana 1 z 212

Novinky

10.11.2017

VÁNOČNÍ NADÍLKA

25. prosince (pondělí) v 19 hodin Michael McKeever MODRÝ Z NEBE komedie o návratech domů a domnělém šílenství   26. prosince (úterý) v 19 hodin Molière ZDRAVÝ NEMOCNÝ výpravná komedie s řadou humorných situací o hypochondrovi Arganovi NAPOSLED! speciální derniérová sleva   28. prosince (čtvrtek) v 19 hodin Carl Orff  CHYTRAČKA operní příběh o chytré selské dívce, která uhádne […]

více zde

9.11.2017

KONCERT ORCHESTRU SLEZSKÉHO DIVADLA OPAVA v prostorách Multifunkční auly GONG Dolní VÍTKOVICE, Ostrava

neděle 19. 11. 2017 od 11 hodin   Koncert hudebně nastudoval a diriguje MAREK ŠEDIVÝ. Marek Šedivý v roce 2016 nastoupil v SDO na post dirigenta, byl v roce 2013 na doporučení J. Bělohlávka angažován jako asistent dirigenta v inscenaci Wagnerovy opery Tristan a Isolda v Canadian Opera Company v Torontu a J. Bělohlávkem také […]

více zde

7.11.2017

JEJÍ PASTORKYŇA NAPOSLED!

12. 11. 2017 od 19 hodin Speciální derniérová sleva!   Přijďte se rozloučit s krásnou operou, která měla úspěch na domácí scéně i na festivalech po celé republice! Diváci ocenili potleskem tuto operu na festivalu OPERA 2015 v Praze, na Mezinárodním hudebním festivalu JANÁČKOVY HUKVALDY 2015, na festivalu Tomáškova a Novákova hudební SKUTEČ, na festivalu „Město plné […]

více zde

Starší novinky