Slezské divadlo Opava

Figarova svatba v Opavě: Situační operní komedie s kvalitními výkony v zajímavém hudebním nastudování

 Milan Bátor, www.ostravan.cz, Divadlo, Recenze, 24. 2. 2020

Slezské divadlo Opava uvedlo v neděli premiéru nové inscenace opery Wolfganga Amadea Mozarta Figarova svatba. Dirigent Vojtěch Spurný připravil pro diváky jedinečnou a stylovou podívanou. Hudebníci hráli na scéně v parukách, role Cherubína byla svěřena kontratenoru. Režii nového nastudování slavné opery z roku 1786 měla Jana Andělová a v hlavních rolích se představili Jaromír Nosek, Eva Benett, Lukáš Zeman, Markéta Böhmová, Vojtěch Pelka a další. Spoluúčinkoval orchestr, sbor a balet Slezského divadla a děti z Operního studia.

Figarova svatba není zdaleka jediným zpracováním oblíbeného tématu podle Beaumarchaisovy stejnojmenné komedie Figarova svatba (s podtitulem Bláznivý den). Básník a libretista Lorenzo da Ponte na tomto námětu pracoval původně pro Salieriho, ale pro osobní neshody jej nakonec svěřil Mozartovi. Připomeňme též, že náš skladatel znal dřívější zpracování tématu z úspěšné opery Givanniho Paisiella. Vzpomeňme rovněž na dobovou cenzuru, kvůli níž museli autoři zahladit ostré hrany, zejména v monologu Figara z posledního dějství, kde prosvítá kritika tehdejšího režimu. Premiéra opery se odehrála 1. května 1786 ve vídeňském Burghtheatru a Vídeň tak měla možnost zažít revoluční operu tři roky před Velkou francouzskou revolucí. Po devíti reprízách však Figarova svatba zmizela z jeviště a skutečného a zaslouženého úspěchu se opeře dostalo až v Praze, kde byla uvedena několik měsíců po vídeňské premiéře s famózním úspěchem.

Nová opavská inscenace Figarovy svatby je dynamická, akční, rozpustilá a vynalézavá. Dokládá, že kreativní a aktivní přístup ke klasickému tématu je správnou volbou. Inscenace se opírá o zajímavé hudební nastudování Vojtěcha Spurného, které se inspirovalo dobovou estetikou hudby 18. století. Ačkoliv opavský orchestr nehraje na historické nástroje, v interpretaci byl kladen důraz na provádění melodických ozdob, smyků dle tehdejších zásad a pravidel. Podobně Spurný přihlédl k významu a specifikům tempových a výrazových označení. Zajímavou zkušeností byl komorně obsazený orchestr, který byl motivován slavnou českou premiérou Figarovy svatby, v níž tehdy účinkovalo 10 hráčů s jedním violoncellem a kontrabasem. Spurný tuto praxi zrekonstruoval pro opavskou inscenaci, což se ukázalo jako pozitivní a transparentní tah.

Zvuk orchestru byl sice o poznání subtilnější, o to víc však vynikly zřetelně artikulované linie, ornamentika a osobně prozpívané fráze. Dalšími zásah inscenačního týmu představovalo obsazení Cherubína kontratenorem, škrty některých výjevů i árií a uvedení jiných ve variantách, které podle Spurného na českých jevištích dosud nezazněly. Nezazněla tak árie Bartola o zášti a pomstě, ze třetího dějství byl vypuštěn rozsáhlejší úsek výjevů včetně sexteta. Nutno říci, že krácení bylo ku prospěchu věci, inscenace měla patřičný spád, švih a příjemnou gradaci. Vybraní instrumentalisté opavského orchestru podali v neděli velmi hezký, osobně iniciovaný výkon, který poukázal na jednotlivé hráčské kvality v houslích, dřevech, violoncellu i dalších nástrojích.

Už samotný fakt předsunutí muzikantů (kteří vystoupili stylově v parukách) na plac před pódium zřejmě vyvolal snahu vložit do interpretace co nejvíc. Svěžest, elegance a jistota provázely hudební provedení po celý večer a největším katalyzátorem legrace, ale i virtuozity, byl sám Spurný, který recitativní úseky řídil suverénně a s entuziasmem od cembala. Jeho šibalská zvídavost a neposednost také přinesla divákům nečekané a vtipné hudební glosy v podobě jeho úvodního komentáře a zejména pak v hudebních úryvcích z jiných Mozartových skladeb (např. začátek Malé noční hudby), které se ozvaly v jeho cembalových entrée na počátku třetího a čtvrtého dějství.

Režie Jany Andělové ctí vypravěčskou linii situační a převlekové komedie, vyhýbá se extrémům a směřuje k rozpohybovaným a spontánním situacím, které využily možnosti komické nadsázky a potěšily citem pro významový detail (symboličtí motýlci, situační humor, sekyra apod.). Zajímavým řešením scény byla houpačka inspirovaná stejnojmenným obrazem od Fragonarda. To už se však dostáváme ke scéně Jaroslava Milfajta, kterou orámoval výtvarný výjev klasicistní krajinomalby a decentně tónované rekvizity, jež dobře plnily svůj účel (stylové růžové povlečení, koš na prádlo, do nějž se schoval Cherubín, apod.). Povedené byly rovněž kostýmy Michaely Savovové, které akcentují historizující prvky a jsou přiměřeně slušivé.

Nad nedělní opavskou premiérou zářila šťastná mozartovská hvězda, jelikož se sešlo velmi dobré obsazení. Ze sólistů první premiéry dostála nárokům na mozartovskou interpretaci zejména Hraběnka Markéty Böhmové, jejíž nádherně zbarvený a dynamicky klenutý soprán vdechl áriím ušlechtilou krásu.

Komplikovanou a výrazově mnohotvárnou postavu Figara představil Jaromír Nosek, obdivuhodnou pěveckou lehkostí a výrazovou jistotou oplývala Zuzanka Evy Benett. Pěvecky i představitelsky se vydařil Hrabě Almaviva Lukáše Zemana, avšak opavské publikum suverénně nejvíc uchvátil „černý kůň“ dirigenta Spurného, mladý představitel Cherubína, kontratenor Vojtěch Pelka. Vhodně vybráni byli také další protagonisté: zaujal herecky vypracovaný Bartolo Petra Urbánka, pěvecky znamenitá Marcelina Lucie Hilscherové, Basilio Jana Ondráčka a porůznu též další účinkující.

Opavská inscenace Figarovy svatby má dobré nápady, které podporují víceznačnou dimenzi Mozartovy komické opery. Nové nastudování stojí na pevných pilířích hudebního provedení, které zaujme kreativními výkony sólových interpretů a nabízí po všech stránkách poctivě odvedený výsledek.

Inscenace příznačně ctí mozartovské spojení citu s humorem, jež vychází z uvážlivého a invenčního řešení hudebních i dějových peripetií, je zodpovědné, a přitom se zdařile vyhýbá blazeované rutině. Rozhodně ji lze bez uzardění doporučit zkušeným znalcům, kteří Mozartovi rozumí, stejně jako těm, kteří teprve mají možnost tohoto navždy současného hudebního génia objevit.

Jednoznačná a nezpochybnitelná ukázka, že i regionální divadelní scéna má navzdory finančnímu podhodnocení vůli a možnost proměnit svůj potenciál a připravit skutečně zážitkové představení, které splňuje přísná hodnotící kritéria a nabídne zábavu i umění na špičkové úrovni.

Zdroj: https://www.ostravan.cz/62601/figarova-svatba-v-opave-situacni-operni-komedie-s-kvalitnimi-vykony-v-zajimavem-hudebnim-nastudovani/

Figarova svatba

  • Žánr: Opera
  • Autor: Wolfgang Amadeus Mozart
  • Dirigent: Vojtěch Spurný
  • Libreto: Lorenzo Da Ponte
  • Réžie: Jana Andělová Pletichová
  • Premiéra: 23. 2. 2020

Partneři