Slezské divadlo Opava

Martin Valouch

Martin Valouch

Narozen 29. 5. 1973 ve Zlíně.

1991-1995 Konzervatoř v Ostravě
1995-2000 Slezské divadlo v Opavě
2000-2001 Moravské divadlo v Olomouci
2001-2008 Horácké divadlo v Jihlavě
2008 Slezské divadlo v Opavě

Výběr z rolí:
Hadrián (Hadrián z Římsů), Kamil (Brouk v hlavě), Šašek (Král Lear), Lord
Babberley (Charleyova teta), Pigden (Dvouplošník v hotelu Westminster), Kryštof (Kniha o Kryštofu Kolumbovi), Nikola (Balada pro banditu), Jidáš (Přijď království tvé), Zach (Stříbrný vítr), Mulligan (Penzion pro svobodné pány), Orsino (Večer tříkrálový), Richard (Richard III.), Ďábel (Malované na skle), Lopachin (Višňový sad), Šašek (Jak se vám líbí), Kapulet (Romeo a Julie), Gabriel (Sekretářky z Ostrožné), Malcolm (Donaha!), David (Rodina je základ státu), Róza (Dámský krejčí), Argan (Zdravý nemocný)
Film a televize:
Zlatník Ondra (Princ Jasmín), Četnické humoresky (Agent Hora)
Martin Valouch
Že bude hercem prý pochopil, když začal mít jako divák v hledišti neodolatelný pocit vstát a jít se připojit.
Martin je také muzikant. Hudbu si ale nechává výhradně jako koníčka, aby se mu — jak říká — nezprotivila. Hraje na klavír, skládá písně a sám je interpretuje (zpěvem). A díky hudbě se dostal i k herectví. Jeho kamarád, který chodil do dramatického kroužku, poprosil Martina, aby ho doprovázel na klavír. Členové kroužku ho pak začali přemlouvat, aby chodil na zkoušky; v dalším představení dostal jednu (velice funkční!) větu a v dalším hlavní roli. Odtud se pak už otevřela přímá cesta na ostravskou konzervatoř a tím to všechno začalo.
Jeho první rolí na prknech Slezského divadla byl sluha v Amadeovi: „Každých deset minut mi měnili paruku ze starého na mladého a opačně. Ještě dnes mám na spáncích spálená místa od lepidla.“
Potkal hodně osobností, které mu v kariéře pomáhali, ale nejvíc ho ovlivnili ti, kteří mu nevěřili – ti ho donutili pracovat mnohem víc… Na vysněné role nevěří. Jako herec to má prý ošidné, protože s vysněnou rolí se mu pojí konkrétní představa o oné roli, a v případě, že by režisér přišel se zcela jinou představou, mohl by se ten sen těžko překonávat.
Podle Martina má „divadlo určitou magii a každý herec potřebuje kromě určitých obecných daností i něco individuálního navíc, co ho dělá dobrým hercem, často se pozná až na jevišti, jestli v něm herec opravdu je, nebo není.“ To, co ho přitahuje na herectví nejvíc je, že, se „to děje každý večer znovu a že se to nikdy nevrátí. Prostě je to neopakovatelný. Je to teď a tady.“
Na začátku divadelních prázdnin se těší na volno, na to, jak ulehne na svůj velký balkón ve Zlíně s nádherným výhledem na les, ale na konci už se nemůže dočkat práce.
Jeho profesním snem by bylo mít vlastní komorní scénu — autorské hudební divadlo.

Partneři