Radovan Čechák, vedoucí umělecko-technického provozu

Mnoho divadelních profesí je uměleckého rázu. Ale nesmíme zapomínat ani na takové, které naopak vyžadují technické zaměření a schopnost organizovat řadu rozdílných lidí. Jednou z nich je právě profese vedoucího umělecko-technického provozu. Ve Slezském divadle Opava ji vykonává Radek Čechák.

V čem spočívá práce vedoucího umělecko-technického provozu?

Je to v jakési koordinaci všech technických a uměleckých složek, které se podílejí na inscenaci. To znamená, že umělecko-technické složky jsou osvětlovači, zvukaři, video, oblékačky, vlásenkárna, krejčovna, sklad a výroba kostýmů či jevištní technika. Je to dohromady asi šedesát lidí, kteří se nějakým způsobem podílejí na vzniku inscenace, a to jsme nehovořili o výrobě dekorací.

To zní velmi náročně. Co vás na takové práci baví nejvíce?

Divadlo. Je to taková zvláštní instituce, která se dá těžko přirovnat k čemukoli jinému. Nechodí se sem jako do továrny, toto povolání musí mít člověk prostě rád. Divadlo je jakýsi živý organismus. A to je na tom to hezké. Přijíždí sem různí režiséři, výtvarníci a každý má svůj styl. Je to skvělé i pro život, neděláte pořád totéž, takže neupadnete do stereotypu a neustále vás to nutí jít trošičku dopředu, což je podle mě hodně důležité, myslím tím, aby člověk nezůstal na stejném místě. Já každé ráno vstávám a do práce se jednoduše těším, i když je to náročné, mně to stojí za to. Divadlo je krásné!

Vaše práce je hodně náročná i časově.  Máte toho na starost opravdu přehršel.

Kromě péče o domácí scénu jezdíme i do jiných divadel, zjišťujeme, jak to funguje jinde, jaké jsou nové technologie. Momentálně tvoří technika minimálně padesát procent celého divadelního procesu. Jsou věci, které lidé sami nedokážou. A pokaždé je to jinak. Máme deset premiér za rok, takže každý měsíc musíme „vyplivnout“ úplně nový technický produkt. Nám se z toho tady občas točí hlava. Lidé v divadle se musejí pořád učit a zkoušet další a další nové věci, celý život se něco učíte.

A práci si berete i domů, musíte o tom pořád přemýšlet. Je tady neustálý provoz. Ráno se postaví scéna, tak kolem osmi, od devíti desíti se zkouší, což trvá tak do jedné, pak se scéna zbourá a staví se nová na večerní představení. V pět hodin přijdou na řadu osvětlovači a zvukaři, i oni musejí vědět, že všechno funguje, jak má, v devatenáct hodin končí představení, my končíme v devět večer a divadlo je prázdné až před půlnocí, než se zase všechno vyklidí. A tak je to každý den.

A jak jste se k práci v divadle dostal?

Člověk má v životě vyzkoušet co nejvíc. Můj otec byl učitel, ale tady v divadle zpíval na částečný úvazek ve sboru. A mně se to vždycky hodně líbilo. Dělal jsem ve fabrice a otec mi jednou řekl, jestli bych do divadla nechtěl jít taky. „Jéžiš, já bych tak moc chtěl!“ A tak mi domluvil schůzku s nějakým člověkem z vedení a od té doby jsem tady. Někdy udělá náhoda v životě člověka víc než všechny jeho plány. Jsem tady už od devatenácti let a za chvilku půjdu do důchodu.

Za ty roky jste tady musel hodně zažít.

To samozřejmě, já mám historek! Nejveselejší jsou vždycky ty, kdy něco nefunguje. Tak třeba po rekonstrukci se nám stalo, že se uprostřed představení zasekla opona a nedala se zvednout nahoru. To bylo něco strašného! Naštěstí je opona složena ze dvou dílů, takže kluci z techniky ji roztáhli a pokračovalo se. Ale jedna z nejveselejších historek, co se tady stala, a tu v zákulisí znají snad všichni, možná i ti, co to nezažili, je taková… zvířecí. Jednou si pan režisér vymyslel, že potřebuje na představení sele. Kolem krku mělo uvázanou rudou mašli a vodili ho po jevišti. Vladimír Němec ho vedl hledištěm jako psa na provázku, přes schodky. Prase s mašlí a na vodítku! No a uprostřed hlediště se prase zastavilo, škublo hlavou, vyvleklo se z vodítka, rozběhlo se mezi lidi a nebylo možné je chytit. Diváci si celou dobu mysleli, že to je schválně, že je to fór, ale fór to teda vůbec nebyl. Prase kvičelo, bylo k nezastavení, kopalo nohama, lidi řvali. A takových historek by se našlo…

Za rozhovor děkuje Veronika Havlasová
Studentka Soukromé střední školy podnikatelské, s. r. o. Opava