Česká národní opera

Premiéra této opery se uskutečnila v den položení základního kamene k pražskému Národnímu divadlu – 16. května 1868 – v Novoměstském divadle v Praze. Operu režíroval J. Kollár a dirigoval ji sám autor Bedřich Smetana. Titulní postava – Dalibor – je symbolem touhy člověka (potažmo národa) po svobodě (těla i duše), prototypem revolucionáře, který hájí práva obyčejných lidí – a tím se proviní proti dosavadnímu společenskému řádu, který už nevyhovuje. Dalibor má vlastnosti hrdiny, z větší části je Dalibor vykreslen v emocionální rovině, která mu dává lidský rozměr. Je to především jeho přátelství se zabitým Zdeňkem. Zdeněk je postavou, o které se jen hovoří, ale má velký význam pro pochopení postavy Dalibora, navíc má historický přeodbraz ve skutečném Daliborově příteli – Jankovi, jenž skutečně hrál na housle a hudbou „léčil“ Dalibora v psychicky vypjatých okamžicích života a byl mu přítelem „na život a na smrt“.

Josef Wenzig

(1807 – 1875)
byl starostou Měšťanské besedy, kde se setkával s Bedřichem Smetanou a také mladým Ervínem Špindlerem. Vyrostl v rodině pražského důstojníka, kde se mluvilo především německy. Přesto Wenzig bojoval o vzdělávání českých studentů v českém jazyce a jako politik prosadil zákon rovnoprávnosti češtiny a němčiny na školách. Josef Wenzig byl nejen pedagogem a politikem, ale také překladatelem, básníkem a dramatikem. Překládal Palackého Dějiny národa českého v Čechách a na Moravě do němčiny, byl autorem divadelních her Timoleon, Snídání a obědvání, Koruna a další. Napsal libreta k dvěma Smetanovým operám – Daliborovi a Libuši. Těmito tématy se autor zabýval v cyklu básní a dramat.

DERNIÉRA: 3. 10. 2005