Jitka Hrušková, Deník, 29. 11. 2016
Slezské divadlo: Příběhy obyčejného šílenství, autor Petr Zelenka, scéna Milan Popelka, kostýmy Zuzana Mazáčová, režie Petr Veselý. Premiéra 20 listopadu.
Opava – Jeviště Slezského divadla před nedávnem zaplnilo neobyčejné i obyčejné šílenství v podání činoherního souboru, který si na něm dal záležet.
Ústřední postavou je stále ještě mladý muž Petr v pojetí Daniela Volného, který si s jeho rozpolceným nitrem dokonale vyhrál. Postoje má čitelně rozfázované od racionálního chápání situace až po náhlé úlety s hledáním vlastní identity.
Motorem je snaha udržet si vrtkavou přízeň dívky Jany (Sabina Muchová), hledající sexuální partnery v telefonní budce.
Citové karamboly si zřejmě přináší z poměrů v rodině, která na soudržnost zrovna nehrála. Dominantní matku (Hana Vaňková) zajímaly daleko víc problémy světa než ty synovy a uťápnutý otec (Vladislav Georgiev j. h.) utápěl prázdnotu svého bytí v pivu.
Petrův jediný přítel Moucha beznadějně ujíždí na osamělosti a Michal Stalmach mu k tomu poskytuje široký herecký rejstřík i pohybové vlohy. Touha po přítomnosti ženy ho žene do absurdit, které mu přivodí značnou tělesnou újmu.
Další figury, zamotané aktérům do už tak komplikovaného života, mají hereckého prostoru už méně, ale dokonale ho využívají. Sexuálně úchylná dvojice Jiří a Alice (Martin Valouch a Kamila Stubková), neurotická sochařka Sylvie (Šárka Vykydalová), neúspěšný nápadník Aleš (Jakub Stránský) i dvě Mouchovy lásky – uklízečka Anna a oživlá figurína Eva, obě v podání Terezy Bartošové – se motají ve svých uzavřených světech a marně hledají cestu ven.
Inscenace, odehrávající se na prázdné tmavé scéně se světelnými výseky, staví hlavně na dialozích, zvratech a absurditách. Občas divákům připomene i současnost. Jiřího repliku „Stát na nás močí každý den, my v tom stojíme a předstíráme, že prší“ publikum odměnilo dlouhým potleskem na otevřené scéně.
Příběhy obyčejného šílenství byly premiérovými diváky přijaty dobře a zaujmou především diváky střední nebo mladé generace.
