Jitka Hrušková, Deník, 29. 1. 2019
Slezské divadlo: Saturnin. Autor: Zdeněk Jirotka, scéna: Dana Hávová, kostýmy: Tomáš Kypta, hudba: Jiří Šlupka Svěrák, dramatizace a režie: Jiří Seydler. Premiéra 20. ledna.

Recenze

Opava – Slezské divadlo otevřelo dveře k návštěvě Jiřího a jeho sluhy Saturnina, slečny Barbory a doktora Vlacha. Jejich příběhy vracejí s úsměvným nadhledem diváky zpátky do nostalgických let elegantních dam a pánů. V úvodu je pozve do noblesní kavárny s mísami koblih, kterými Saturnin návštěvníky bombarduje, a na vlnu prvorepublikové idyly. Následuje kolotoč bláznivých situací, jejichž protagonistou je právě Saturnin, který se služebným údělem skvěle baví. Proslulý Jirotkův román byl v roce 1994 natočen režisérem Jiřím Věrčákem jako film i daleko známější čtyřdílný televizní seriál, ve kterém vystupovala plejáda vynikajících herců. Saturnina v něm skvěle ztvárnil Oldřich Vízner a jako teta Kateřina excelovala Jana Synková. O to těžší bylo pro opavské činoherce dobývat vysokou laťku. Martin Valouch nekopíruje Víznerův suchý humor, našel si vlastní cestu s daleko impulzivnějšími projevy. Vsadil na zjevné šibalství a jeho Saturnin je velice úslužný, předvídavý a zábavný. Kamila Srubková zvolila jako teta Kateřina projev „televizní“ Jany Synkové a ve své postavě je prostě dokonalá.
Jiří je v podání Daniela Volného seriózní mladý muž, sužovaný láskou k půvabné Barboře, které jeho životní nejistota kupodivu imponuje. Saturnin mu převrátí jeho životní styl naruby a dodá mu i nutné sebevědomí. Barbora Terezy Bartošové vůbec není nepřístupná, jak ji ukazuje předloha. Milá dívka si rychle získává sympatie dalších postav i publika. Doktora Vlacha vede Martin Táborský spíše cestou vtipálka než filozofa. Celé představení absolvuje, suď Bůh proč, v jezdeckých rajtkách a botách, třebaže se ve hře žádný kůň nevyskytuje. Dědeček v podání Kostase Zerdaloglu také nepůsobí jako dobrý tělnatý kmet, daleko víc připomíná stárnoucího bonviána. Hostující absolvent pražské konzervatoře Štěpán Tuček si Milouše užívá plnými doušky, ale měl by si dát pozor na občasné přehrávání.
Převést knižní a filmové dílo do divadelní podoby není zrovna jednoduché a režisér o tom ví zaručeně své. Hru navíc i dramatizoval, což mu podle jeho postesknutí zkazilo letní prázdniny. Účelová scéna s využitím točny umožňuje posouvat děj na různá místa. Už z prvních ohlasů je zřejmé, že Saturnin na opavských divadelních prknech během sezony dokonale zdomácní.