Inspicientka:
Pavla Štěchová
Nápověda:
Jarmila Stoklasová
Já: Toho dne do klidného prostředí mého života vstoupil Saturnin a považoval za svou povinnost učinit mi život tak pohnutým, jak jen bylo možno. Saturnine! Odneste mi mou tašku do mého bytu na Vinohradech a vyvětrejte okna.
Saturnin: Protože vím mnoho o nezdravosti městského zatuchlého vzduchu, již jsem si dovolil vás přestěhovat.
Já: Prosím…?
Saturnin: Pronajal jsem vám hausbót nedaleko řetězového mostu.
Já: Ach…!
Saturnin: Rád vás tam doprovodím.
Já: Já… něco jsem si zapomněl…(sedne si zpátky do kavárny)
Prosil bych koňak! Ne! Prosil bych dvojitý koňak! Kdo by ho neznal? Vždyť Saturnin (1942) Zdeňka Jirotky patří k nejoblíbenějším českým humoristickým románům. Víte, co se stane, když věrný sluha Saturnin přestěhuje svého pána z pohodlného bytu na loď, na které se pak objeví teta Kateřina se synem Miloušem? A co se přihodí při rodinné dovolené u svérázného dědečka, jehož dům je kvůli povodni načas odříznut od civilizace, navíc je potřeba vyřešit komplikovaný spor o dědictví? Jak se usiluje o ruku půvabné slečny Barbory, jak čelit přetvářce tety Kateřiny, jak provést to či ono? Všechny nepříjemnosti, starosti a katastrofy vyřeší s jiskrným vtipem… Saturnin.
Jeho schopnosti jsou téměř geniální a díky nim se roztáčí kolotoč gagů a bláznivých situací v poetickém prostředí a vybrané společnosti.
Režiser Jiři Seydler
Pane režisére, na konci loňské sezony, konkrétně v červnu, jste režíroval Muže z kraje La Mancha. Máme listopad a premiéru Saturnina ve vaší režii. Jak jste se v tomto mezičase měl?
Já se mám pořád úžasně. V létě jsem sjezdil všechny vinné oblasti Čech a Moravy na kole. Na počátku podzimu jsem měl premiéru představení Osm žen v Českém Těšíně a teď se těším
na Saturnina. Jediný stín krásného léta byl, že jsem ho musel napsat! Ale už je to za mnou, Saturnin je hotový, a tak jsem jenom zlehýnka nervózní, aby se pozdával hercům a po nazkoušení hlavně divákům.
Saturnin je literatura obecně velmi oblíbená. Existuje i několik dramatizací této knihy. Proč jste se rozhodl pro vlastní dramatizaci?
Nepoužil jsem žádnou z hotových dramatizací, protože všechny vznikly jako ta moje. Byly napsány režisérem pro konkrétní inscenaci. Každý můj kolega má nějaký cíl, nějakou vizi. Stejně tak já. Nebývá šťastné míchat odlišné receptury. Všechna rizika jdou jenom za mnou. Tak jak to má být!
Co ještě vaše inscenace divákům nabídne?
Autor Saturnina nám perlivě vykresluje nádherné dny, kde největší pohromou může být teta Kateřina a Milouš. A my víme, že knihu napsal v době největšího temna našeho národa. Za německé okupace. Dnes žijeme v naprosto idylickém prostředí a stejně nejsme spokojeni… ani já nejsem. Chybí nám zřejmě ty hodnoty, o nichž se v první polovině dvacátého století ani nepřemýšlelo. Byly naprosto samozřejmé. Třeba se k těmto myšlenkám můžeme vrátit prostřednictvím Jirotkova úžasného humoru.
Saturnin Martina Valoucha
Kniha Saturnin je všeobecně známá, patří k vašim oblíbeným? Pokud ano, čím vás baví?
Saturnin je podle mě nejlepší česká kniha všech dob, i když jsou tu samozřejmě i úžasná díla Karla Čapka, Karla Poláčka nebo Jaroslava Haška. V teenagerovském věku to byla moje pravidelná denní prázdninová četba. Jirotkův smysl pro humor stylu Jeroma Klapky Jeromeho, dokonalé vystižení lidských charakterů v postavách i popis něžné
romantické lásky jsou vskutku jedinečné.
Martine, na jevišti zvládáte role tragické i komické. Titulní role Saturnina je nevyzpytatelná. Přišel jste jí na chuť ihned, nebo je to hledání?
Úskalí ztvárnění takové postavy je v tom, že při čtení knihy si každý vytvoří svou představu Saturnina. Dokonalého parťáka, kterého by každý chtěl mít doma. Jevištním zosobněním takové kultovní postavě odeberete tuto soukromou vizuální sílu a je třeba ji nahradit něčím jiným, najít pojetí, které by třeba čtenáře nenapadlo a v dobrém smyslu ho překvapí. Takže hledání to je, ostatně jako vždy při přípravě jakéhokoli představení. Jsem rád, že hlavního hrdinu a slečnu Barboru hrají dva skvělí kolegové – Terezka Bartošová a Dan Volný. S nimi je vždy radost hrát.
Máte v knize nějakou situaci, na kterou se těšíte ze všeho nejvíc, až ji ztvárníte na jevišti?
Asi nejvíc mě v knize pobavil situační humor při cestě do srubu doktora Vlacha, který je ovšem na jevišti těžko proveditelný. Například když hlavní hrdina za mohutného rachotu padajícího kamení spadne do tůňky před užaslými zraky slečny Barbory, která si čistí zuby. Ale i čistě slovního humoru je v Saturninovi požehnaně, takže se těším vlastně
na všechno. Myslím, že by to mohlo být milé, veselé představení, po kterém budou herci i diváci odcházet v dobré náladě. A takové divadlo mám nejradši.
Teta Kateřina Kamily Srubkove
Kniha Saturnin je všeobecně známá, patří k vašim oblíbeným? Pokud ano, čím vás baví?
Kniha i film patří k mým oblíbeným. Mám ráda tento druh humoru.
Teto Kateřino, jak se těšíte na svou roli v inscenaci Saturnin?
Na roli se těším moc, teta Kateřina je pro mě výzva. Kateřina je známá svými bonmoty, jimiž baví i překvapuje společnost.
Které z jejích výroků rozesmějí vás?
Mladý může, starý musí.
Milouš Michala Sikory
Na scéně opavského divadla se objevíte poprvé. Můžete se našim divákům blíže
představit?
Narodil jsem se v Ostravě (ačkoli se to nejednomu člověku zdá neuvěřitelné), ale dlouhou dobu jsem vyrůstal v Karviné. Díky studiu hudebně dramatického oboru na Janáčkově konzervatoři pod vedením Mgr. Václava Klemense jsem opět k zastižení v Ostravě.
K herectví mě přivedla má učitelka dramatického kroužku Veronika Tkaczyková. Díky ní jsem si také zahrál ve snímku Davida Vígnera Na hraně. A tam to vše začalo. Studium a možná přespřílišné chození do divadel mě přivedlo například do NDM, hrál jsem s Bezruči,
v Divadle Letí a také ve Staré aréně. Nyní už se těším na své působení ve Slezském divadle v Opavě. Za to vše jsem velmi vděčný.
A můj hnací motor? Láska, pokora a nadšení, bez toho podle mě nelze tuto profesi studovat a praktikovat.
Jak moc je vám postava Milouše blízká, najdete v ní něco „ze sebe“?
Já osobně doufám, že charakterní prvky Milouše v sobě snad nemám, avšak těžko říct. Pubertu máme oba, ačkoli si oba myslíme, že ji nemáme. Co se týče určité zručnosti, tu taky občas pozbývám – především když mám spravit náš starý kotel. Je to pro mě zajímavá
postava plná různých možností s přídechem určitého typu vtipnosti. Takže kdo ví? Každopádně se už teď nemůžu dočkat na Milouše i na celou hereckou práci v opavském divadle.
Milouš Štěpana Tučka
Na scéně opavského divadla se objevíte poprvé. Můžete se našim divákům blíže představit?
To je jeden z požadavků na každém castingu: „Řekněte nám něco o sobě.“ V takovou chvíli se mi většinou začíná honit hlavou několik myšlenek. Co všechno mám na sebe prásknout? Hlavně nezapomeň na něco důležitého… bum! Všechno zapomenu.
Je mi 19 let a studoval jsem herectví na konzervatoři v Praze pod vedením Reginy Rázlové. Velmi brzy jsem objevil kouzlo divadla, ale byla to loutková scéna, která mě vzala za srdce. Při jedné procházce jsem oslovil loutkáře Františka Pešána, ke kterému jsem pak chodil každý den po škole. Naučil jsem se vyřezávat loutky, malovat kulisy a hlavně hrát loutkové divadlo. Poté jsem zjistil, že se raději objevuji před loutkami než za nimi. Navštěvoval jsem dramatický kroužek v Mnichově Hradišti, kde mě paní profesorka zapojila do projektu s polským divadlem Zdrojowy Teatr Animacji. Hostoval jsem v divadle dva roky a prožil jsem tam mnoho krásného a zkušeností jsem dostal tolik, že na to nikdy nezapomenu. Poté jsem
nastoupil na konzervatoř a už v prvním ročníku jsem začal hostovat v Městském divadle v Mostě. O rok později jsem se stal součástí souboru Divadla Radka Brzobohatého, kde působím stále. Začátkem čtvrtého ročníku jsem dostal nabídku do angažmá v Horáckém divadle Jihlava, kde jsem byl rok. Nyní jsem tzv. na volné noze a působím ve čtyřech divadlech, z toho nově ve Stavovském divadle. Žiju život plný dobrodružství a moc se nezastavím. Jsem workoholik, takže mi hektický život vyhovuje. Musím přiznat,
že jsem velký bohém. Kavárny, historie a cigarety… to je moje. A smích nesmí chybět. Směji se stále.
Jak moc je vám postava Milouše blízká, najdete v ní něco „ze sebe“?
Postava je to krásná a moc se na ni těším. Bude s ní úžasná práce. Kolegyně v Horáckém divadle v Jihlavě mi řekla: „Ty budeš krásně slizkej Milouš!“ Tak asi tak. Asi jsem taky často lehce urputný jako Milouš. Když něco chci, tak se snažím dělat všechno pro to, abych to vyhrál. Jinak si myslím, že víc toho společného nemáme, ale uvidíme, co vše bude během zkoušení odhaleno. Třeba se ještě něco najde.
-ao-
*členové jevištní techniky