Lednová premiéra činohry slibuje drama velkého formátu. Zcela poprvé se na opavská prkna dostává rozsáhlý románový opus jedné z největších postav světové literatury – F. M. Dostojevského (pro zajímavost, Zločin a trest byl uveden pouze jednou, v roce 1967). Je to až s podivem, protože o Dostojevského románech se říká, že jsou už ze své podstaty „dramatické“. Nejen že autorův styl je silně dialogický, ale všechny postavy prožívají silné vnitřní zápasy, které jsou dramaty samy o sobě.
Fjodor Michajlovič Dostojevskij se narodil v roce 1821 v Moskvě v rodině lékaře. Vystudoval vojenské technické učiliště (získal hodnost poručíka), ale poté se rozhodl pro literaturu. Svou prvotinu Chudí lidé vydal ve 24 letech. Sympatizoval se skupinou utopických socialistů, revolucionářů, kteří vystupovali proti caru Mikuláši I. V roce 1849 byl dokonce odsouzen k trestu smrti, který byl nakonec změněn na vyhnanství na Sibiři. Na nucených pracích a ve vojenské službě tam strávil celkem deset let. Během této doby se u něj projevila epilepsie. V 60. letech mu zemřela manželka i bratr a Dostojevskij se i kvůli své hráčské vášni ocitá v dluzích. Vycházejí jeho slavná díla (Zločin a trest – 1866, Hráč – 1867, Idiot – 1868…). Znovu se oženil a podnikl dvě cesty do západní Evropy, kde se prohloubily jeho úvahy o morální situaci soudobé společnosti. Zemřel v Petrohradu roce 1881 na plicní krvácení spojené s rozedmou plic a epileptickým záchvatem. Jeho pohřbu se prý zúčastnilo až 50 tisíc lidí.
Román Bratři Karamazovi, odehrávající se v 60. letech 19. století v Rusku, poprvé vyšel v roce 1880, tedy pouhý rok před smrtí autora. Původně zamýšlel napsat dvoudílný epos, časově oddělný třinácti lety, který se měl jmenovat Ateismus nebo Život velkého hříšníka. Nakonec vznikl „jen“ první díl, obsahově i významově uzavřený.
Bratři Karamazovi jsou dle názvu příběhem jedné rodiny, v němž se zároveň metaforicky rozehrává příběh celého světa. Dostojevskij, který o sobě napsal, že je dítětem svého století, dítětem nevíry a pochybností, zde s neopakovatelnou hloubkou, pochopením a současným přesahem řeší existenciální situaci moderního člověka.

Pokud bychom hledali definici zvláštního termínu „karamazovština“, byla by jí vedle smyslnosti vášnivá zamilovanost do života a touha žít za každou cenu. Tato charakteristika se projevuje u všech Karamazovců. A podobně jako u Dostojevského, i u jeho postav se stupňuje žízeň po víře tím víc, čím více v nich narůstá důvodů proti ní. Je Bůh? Je peklo? Mají čerti háky? A pokud Bůh není, je skutečně všechno dovoleno? Je přát si něčí smrt stejný zločin jako doopravdy zabít? Jak lze milovat své bližní? Bratři Karamazovi toho řeší mnohem víc než jen otázku, kdo je vrah. Karamazovi jsou skutečné teatrum mundi, divadlo světa.

Alžběta Matoušková