Balet tří choreografů

JÁ, KAROLÍNA
Kyjevský městský balet v koprodukci se Slezským divadlem v Opavě

19. června uvede naše divadlo premiéru baletního představení „JÁ, KAROLÍNA „, které vzniká ve spolupráci baletu Slezského divadla s Kyjevským městským baletem.

Kyjevský městský balet založil v roce 2014 se svou ženou Ekaterinou Ivan Kozlov , bývalý sólista baletu Mariinského divadla v Petrohradu. Soubor má na repertoáru přes dvacet titulů např. Labutí jezero, Louskáček, Giselle, Romeo a Julie. Na úspěšných turné procestoval většinu Evropy a Asie. Válka na Ukrajině zastihla baletní soubor v Paříži. Starostka francouzské metropole Anne Hidalgová nabídla začátkem března umělcům z Ukrajiny časově neomezený pobyt. Posléze došlo ke spolupráci Moravského divadla v Olomouci s Kyjevským městským baletem. Na začátku byla iniciativa Nadačního fondu pro taneční kariéru, který pomáhá profesionálním tanečníkům zvládnout životní a profesní změnu po ukončení aktivní kariéry. V návaznosti na aktuální situaci na Ukrajině se tato podpora rozšířila i na umělce ve válce. Za podpory města a dalších organizací vznikl benefiční večer na podporu ukrajinských umělců. Program galavečera nabídl vystoupení Kyjevského městského baletu, jehož tanečníci našli v Moravském divadle pomoc a pracovní azyl. Na jevišti Moravského divadla se na galavečeru představil také domácí soubor a hosté z Národního divadla Brno, Národního divadla Moravskoslezského v Ostravě a Divadla J. K. Tyla v Plzni.

Také naše divadlo nabídlo pomoc Kyjevskému městskému baletu a to formou účinkování v plnohodnotném celovečerním představení s deseti reprízami.

Supervizí nad celým projektem byl pověřen choreograf Martin Tomsa, který o chystané baletní inscenaci řekl: „Příběh tanečnice Karolíny  se odehrává před diváky v reálném čase –  ´tady a teďˇ – na prknech, které  znamenají svět. Karolína miluje svoji práci profesionální tanečnice, která je jí koníčkem. Každodenním tréninkem a zkoušením se na baletním sále připravuje vystoupit a tančit na jevišti. Představení je pro ní krásnou odměnou za její lásku k umění Therpsychory –  bohyně tance. Musí se však stejně jako všichni profesionální tanečníci a tanečnice, s každou novou premiérou naučit nové choreografie pokaždé v jiném tanečním stylu, žánru, technice.

Karolína přichází do divadla a připravuje se na své další představní složené ze tří částí tří choreografů ve třech jiných, odlišných tanečních stylech.

V první části- baletní fantazii Šachy, jsem Karolínu obsadil do role Bílé královny. Na moderní hudbu skladatele Patryka Listewnika se na jevišti pomocí neoklasické taneční techniky rozehrává Šachová partie a příběhy jednotlivých šachových figur.

Následující choreografie Patryka Zamojskeho  s názvem  Identities je prezentace moderních tanečních technik Cunningham, Release, Improvisation a Fusion, Vypráví příběh dívky, která objevuje svou identitu ve světě, kde musí být všichni stejní. Všichni a vše je řízeno úřady. Karolíně je svěřena mimo jiné taneční vstupy také role úřednice. Morální síla jedné dívky ovlivní myšlení jednoho chlapce a postupně nachází svoji identitu ve společnosti všichni a úřady to musí respektovat. Karolína si tento vněm a prožitek nese sebou i mimo jeviště, uvědomuje si, že je také součástí skupiny lidi, celku. Ale chce být a zůstává sama sebou – osobnost.

Scéna se mění, Karolína se odchází převleknout do dalšího kostýmu, bude totiž tančit jako host

v produkci Kyjevského městského baletního souboru, který se divákům předvede klasickou taneční technikou v choreografii nazvané Chopiniana,

hudba : Frédéric Chopin

choreografie : Michel Fokine
Les Sylphides (neboli Chopiniana) je krátký, nenarativní balet. Původní choreografii má na svědomí rusko-americký choreograf Michel Fokine (1880-1942), který si jako hudbu vybral klavírní skladby Frédérica Chopina. Ty řídil Alexander Glazunov (1865–1936). První verze baletu, v níž Alexander Glazunov použil čtyři Chopinovy ​​skladby, se jmenovala Chopiniana, Opus 46, který byl poprvé uveden v roce 1893 pod hudebním vedením ruského skladatele Rimského-Korsakova (1844–1908).[1] Skladby byly: Polonéza, Nokturno, Mazurka a Tarantella. Choreograf Fokine Glazunova přesvědčil, aby přidal valčík navíc, protože chtěl vytvořit alespoň jeden tanec na špičkách a v dlouhých sukních období Taglioni. Poprvé byla uvedena jako Chopiniana na charitativním galavečeru v Mariinském divadle v Petrohradě v prosinci 1906.

Představení končí a Karolína si prožívá svůj splněný sen, tančit a být za to odměněna tím nejhezčím způsobem – ovacemi a potleskem diváků.

„Baletní trilogie „Já Karolína“ chce být osvětou a dokumentem o práci všech profesionálních tanečníků a tanečnic baletního umění v divadlech na celém světě“

Jsem rád, že v této těžké době pro ukrajinský lid mohu přispět k pomoci hrstce těch, kteří se nedobrovolně ocitli mimo svůj domov a rádi by měli možnost uplatnění ve svém umění. Našli jsme společně s vedením divadla cestu, jak …..!“

Martin Tomsa