Slezské divadlo Opava

JAKOBÍN

JAKOBÍN
  • Autor:
    Antonín Dvořák
  • Premiéra:
    18. 12. 2022
  • Režie:
    Jana Andělová
  • Dirigent:
    Josef Štefan
  • Scéna:
    Milan Popelka
  • Kostýmy:
    Michaela Savovová
  • Sbormistr:
    Kremena Pešakova
  • Hudební nastudování:
    Josef Štefan

    Asistent režie:
    Marta Vaňkátová

    Vedoucí hudební přípravy:
    Libuše Vondráčková

    Hudební příprava:
    Libuše Vondráčková, Tereza Zatloukalová

    Představení řídí:
    Marta Vaňkátová

    Text sleduje:
    Brigita Prokešová

    Koncertní mistr:
    Yelyzaveta Pruská

    Zástupce koncertního mistra:
    Julie Ester Černá

    Koncertní mistr violoncell:
    Jan Zlámal

Opera

Antonín Dvořák výborně vystihl jednotlivé charaktery postav a pracoval s uzavřenými čísly a áriemi, které v celku tvoří jednolitý dramaturgicky vystavěný příběh.

Premiéra první verze…

…se konala 12. února 1889 v Národním divadle v Praze, kde proběhla i premiéra druhé verze 19. června 1898 a stejně tak i úprava Karla Kovařovice v roce 1909. Inspirací pro Jakobína bylo Dvořákovi jeho dětství, kdy chodil hrát na kůr a k muzice v rodné Nelahozevsi i jejím okolí, např. do Veltrus, kde byl učitelem a regenschorim Štěpán Benda. V postavě učitele se také objevily vzpomínky Dvořáka na svého zlonického učitele Antonína Liehmanna. Původní partitura nese podtitul Matčina píseň a Dvořák na ní pracoval především v Praze v Žitné ulici a na Vysoké u Příbrami. (V současnosti žije v letním sídle skladatele jeho vnuk Antonín Dvořák III.)                                                   

Dvořák také čerpal ze svých emocí při pobytu v cizině a touze po domově. V době mezi vznikem obou verzí opery Dvořák absolvoval dvou a půl letý pobyt ve Spojených státech a to mu umožnilo vystihnout postavy Bohuše a Julie, kteří se po letech vracejí z ciziny do vlasti. Pro novou verzi Jakobína přidal Dvořák známý duet „My cizinou jsme bloudili“.

Marie Červinková-Riegrová a František Ladislav Rieger jsou autory libreta, které pracuje s lyrickými, vážnými i dramatickými prvky v kontrastu s komickými. Motiv vlastenectví je podložen emocemi a propojen s motivem hudby. Literatura uvádí dva inspirační zdroje libreta -Jiráskův román Na dvoře vévodském a článek V. V. Zeleného v časopise Osvěta.

Děj se odehrává v malém českém městečku v období Velké francouzské revoluce. Hlavní osou příběhu je návrat hraběte Bohuše a jeho ženy Julie i s dětmi z Paříže do rodného města v situaci, kdy jeho otec hrabě Vilém z Harasova se chystá předat vládu nad panstvím svému synovci Adolfovi z Harasova, který o Bohušovi šířil pomluvy ohledně jeho spolupráce s Jakobíny. Další negativní
postava hraběcí purkrabí Filip komplikuje situaci mladému páru – Jiřímu a Terince, dceři učitele a regenschoriho Bendy, který nacvičuje kantátu pro nového pána. Nakonec vše dobře dopadne – Bohuš se smíří se svým otcem a lásce Terinky a Jiřího už nikdo nestojí  v cestě.

 Z poznámek režisérky Jany Andělové Pletichové

 …hlavní témata – zakotvení člověka v rodině a místě, tedy jeho kořeny. Pokud je člověk vykořeněn, trápí ho touha po domově. Téma domova je spojené s tradicemi v širším i užším směru, tedy i s folklórem, který měl Dvořák rád vedle železnic a holubů. Téma lásky v rodině, láska partnerská, láska dětí a rodičů, láska k domovu, síla lásky a jejích pout atd. (Dvořák se po celý svůj život řídil mravními zákony bible,  miloval přírodu a obdivoval technický pokrok).

Téma hudby zastřešuje celé dílo a projevuje se v individuálním i společenském muzikantství (Kdo nemá vztah k hudbě nebo neumí zpívat, není dobrý člověk a Čech). Samostatnou kapitolou je nácvik
kantáty. Hudba má zastoupení také hned na začátku opery zpěvem v kostele a také ve 3. dějství ukolébavkou s doprovodem harfy, ve 2. dějství se prezentuje hudba v části hudebního čísla „Jen ve zpěvu našli útěchu“.

Všechna témata provázejí silné emoce, které nám otvírají psychické rozpoložení jednotlivých postav.

 Výtvarné zpracování

 Ve výtvarném řešení jsme hledali symboly, které budou vyjadřovat daná témata. Zvolili jsme typicky
české prvky – strom, dřevo, krajku, jablka, holubičky, hračky atd. Z toho všeho vychází jakési vlastenectví ve vnímání obyčejných lidí, kteří jsou navázaní na všední věci, jejž jim dávají veliké emoce.

Pro další vyvolání potřebné atmosféry jsme zvolili projekci, která jednak charakterizuje jednotlivá prostředí a také vytváří druhý plán pro vzpomínky některých postav.

Pojetí scény tedy evokuje daná prostředí a vytváří možnosti dalšího plánu.

Kostýmy čerpají ze základního historického tvaru a podtrhují charakter postav.

 

Kdy hrajeme:

Obsazení:

Spoluúčinkuje orchestr, sbor a balet Slezského divadla v Opavě
Děti z Operního studia Slezského divadla v Opavě

Partneři