Inspicient:
Pavla Štěchová
Pro děti od 3 let.
Král: Dám vám tři hádanky. Rozsoudím vás podle toho, jak je zodpovíte. Řekněte mi, co se lidem nejvíc vyplatí, dále co je nejsladší na světě a pak kdo je největší nepřítel člověka.
Známá Werichova pohádka vypráví příběh o rybářově dceři Zdeničce, která svou chytrostí a důvtipem nejen bravurně vyřeší královy hádanky a poradí si se všemi jeho úkoly, ale především si získá jeho srdce a stane se jeho ženou. Nakonec i král uzná, že je Zdenička mnohem moudřejší než on, vzdá se trůnu a přenechá jí veškerou vládu nad královstvím, protože ví, že země bude v dobrých rukou.
Martin Tichý, režisér tzv. na volné noze, jenž se ujal inscenování pohádkové hry, spolupracuje s různými českými divadly, např. s Naivním divadlem Liberec, ostravským Divadlem loutek, Divadlem F. X. Šaldy v Liberci, divadlem Aqualung nebo Horáckým divadlem Jihlava.
Martine, jak se to přihodí, že se člověk stane „pohádkovým“ režisérem?
Civilní službu jsem absolvoval v Naivním divadle Liberec, kde jsem prošel všemožnými pracovními pozicemi, od kulisáka až po sekretáře ředitele. Zde jsem také poprvé pracoval v profesionálním divadle jako režisér Vynálezu zkázy. Pak jsem dostal pozvání do Plzně, do Minoru a do Divadla loutek, kde jsem působil letos potřetí.
Dětský svět… to je snění a fantazie. Vy svými inscenacemi, které jsou plné neotřelých nápadů a podnětů, ten vnitřní dětský svět nádherně košatíte. Kde berete inspiraci k tomu být svým způsobem „stále dítětem“?
Druhou mou prací je vymýšlení reklamních textů. Nápady musím mít denně. K tomu, aby měl člověk dobrý nápad, je třeba mít stále spoustu nápadů. Inspirace může přicházet odevšad a divadlo je týmová hra. S nápadem může přijít každý.
V Opavě režírujete poprvé, a to Královnu Koloběžku První. Co ještě bude v této inscenaci poprvé?
Při každé režii spolupracuji s někým poprvé a jeden člen týmu je naopak vždy někdo, s kým jsem už dělal opakovaně. Poprvé spolupracuji s hudebníkem Tomášem Rossim a se scénografkou Olgou Ziębińskou. Poprvé budu mít na scéně vodní mlýn. Wericha ale dělám podruhé. V Naivním divadle jsme hráli jeho pohádku Až opadá listí z dubu.
Představujeme:
Jakub Georgiev, nový člen činoherního souboru, pochází ze známé ostravské herecké rodiny. V loňském roce maturoval na Janáčkově konzervatoři v Ostravě a nyní je nejen studentem pátého ročníku zmíněné konzervatoře, ale také novou posilou činoherního souboru opavského divadla. Naši pravidelní diváci si možná vzpomenou, že ho již viděli hrát v inscenaci Všechno je v zahradě (premiéra 19. 11. 2017, režie M. Przebinda); nyní účinkuje v poetické hře Naše městečko.
Kubo, co víc na sebe prozradíte?
Kromě divadla a kultury se zajímám o botaniku a mykologii. Pěstuji všelijaké zajímavé druhy bylin a rostlin vůbec. Miluji les a sběr nezvyklých a méně známých hub, ale jedlých. (smích) Není mi lhostejná otázka ekologie a to, jakým způsobem přistupujeme k tomu, co jíme a co spotřebováváme. Snažím se zajímat o dění kolem sebe, ať už kulturní, sociální nebo politické.
Již na konzervatoři jste spolupracoval i s jinými divadly, která to byla?
Moje první divadelní zkušenosti proběhly o prázdninách mezi prvním a druhým ročníkem, a to ve venkovních inscenacích ostravské Staré arény a Cooltouru; byla to např. Cesta do Ameriky a TITUS 2: Pomsta padlých. Následovala spolupráce s Národním divadlem moravskoslezským v Ostravě na inscenacích Hostinec u kamenného stolu a Car samozvanec. Zároveň jsem hostoval ve Staré aréně v inscenacích Vlčice / MĚLKÝ HROB, Haló, Jácíčku!, Pekingská kachna a Epos o Gilgamešovi. V současné době mě můžete také vidět v Divadle Petra Bezruče v Molièrově Zdravém ne/mocném. Také se podílím na práci v nově vznikajícím ostravském divadle Studio G.
Proč jste se nakonec rozhodl „bojovat“ o angažmá v opavském divadle?
Po báječné zkušenosti s hereckým souborem opavského divadla to pro mě byla jednoznačná volba.
Naše městečko bylo vaší první premiérou jako právoplatného člena činohry. Co jste prožíval před premiérovým vstupem na jeviště v roli Sama Craiga?
Vnímal jsem, že jsem pod větším drobnohledem, že se diváci budou ptát, kdo je ten nový kluk, kterého vzali do angažmá. Ale ze strany kolegů i pana režiséra jsem cítil velkou podporu.
V jakých dalších rolích byste rád na jevišti vystupoval, máte nějaké vysněné?
Žádné vysněné role nemám. Těším se na všechny role, které mi angažmá přinese. Jsem rozhodnut dát každé roli všechno, co umím. Ale upřímně, jednou bych si rád zahrál Hamleta.
Další role vás čeká v pohádce Královna Koloběžka První, máte vůbec rád pohádky?
Pohádky miluji a je skvělé, když tvůrci dokážou udělat pohádku, která osloví nejen děti, ale i dospělé.
Žil kdys kdes kluk, šel z Ovy do Opy.
Zřel dům a čte: ,,Es dé ó,“ a řve, ,,zde chci hrát!“ Hle Dan již stár! Já mlád! Tak hop a do hry šup. Tak jsem tu a vás zvu!
(Hádejte, kterého autora pohádek mám rád?)
V inscenaci Naše městečko (v roli Rebeky Gibbsové) i v připravované Královně Koloběžce První účinkují v alternaci dvě studentky pátého ročníku Janáčkovy konzervatoře v Ostravě – Beáta Hrnčiříková a Andrea Zatloukalová.
Co nám na sebe prozradíte?
Beáta Hrnčiříková: S hraním pohádek jsem se jako herečka naposledy setkala snad ve školce, takže jsem zvědavá, jaký bude výsledek, ale moc se těším.
Andrea Zatloukalová: Že mě velmi baví divadlo a hlavně lidé v něm. Že umím být někdy velmi kritická i náročná, že mám z koloběžky dodnes odřená kolena a že se moc těším na průběh zkoušení.
Máte rády pohádky?
BH: Samozřejmě!
AZ: Ano, moc. Škoda jen, že to v životě není tak jednoduché jako právě v pohádce.
V Královně Koloběžce První hrajete roli moudré rybářské dcery Zdeničky, z níž se nakonec stane královna. Jak jste na tom vy se svým snem zahrát si roli princezny či královny?
BH: Jsem velice ráda, že si mohu zahrát roli princezny. Každá herečka se typově hodí na jinou roli a já jsem dosud hrála spíše postavy připomínající zlé sestry princezen. Bude to něco nového.
AZ: Spíš než si ji zahrát jsem někdy přemýšlela, jaké by bylo jí skutečně být. V té době a se všemi výhodami i nevýhodami. Ale hlavně jsem snila o princi na bílém koni, co pro mě přijede. (smích)
A další divadelní sny?
BH: Poznat a vyzkoušet si spoustu jiných typů rolí.
AZ: Nečekejte nic konkrétního. Mít krásné příležitosti, využít jich, pracovat a nezakrnět.
A poslední, koho dnes představíme, je Pavel Zavadil, též student pátého ročníku Janáčkovy konzervatoře v Ostravě, který se představil v Našem městečku v roli Sama Craiga (v alternaci s J. Georgievem) a v Královně Koloběžce První se připravuje na roli Valašníka.
Jak se těšíte na další zkoušení v opavském divadle?
Moc. Opavský soubor je neskutečně vstřícný a už od první čtené má člověk pocit, že je na správném místě.
Co víc na sebe prozradíte?
Ačkoli studuji v Ostravě už pátým rokem, „Ostravak“ si neříkám. Pocházím z malé vesnice u Kroměříže. Kromě divadla miluji hudbu a sport. Hrál jsem závodně několik let fotbal, avšak později jsem zjistil, že jeden Pavel Zavadil už existuje, a tak jsem mu nechtěl konkurovat. (smích) Ke zpěvu, hře na kytaru a na klavír jsem měl blízko už od malička a na herectví je krásné právě to, že všechny tyto dovednosti zde využiju.
Máte rád pohádky?
Ano. Myslím si, že spousta lidí se ráda vrátí na krátký okamžik do dětství a právě pohádky to člověku mohou umožnit. S pohádkou a s dětským divákem mám zkušenost z Divadla loutek Ostrava, kde hostuji v pohádce Kocourek Modroočko v roli Modroočka.
Alice Olmová