John Gay (1685–1732 ) byl ve své době velice uznávaný anglický básník, dramatik. Jeho nejznámějším dílem je Žebrácká opera (The Beggar’s Opera, 1728), která byla zhudebněna Johannem Christophem Pepuschem; v českém prostředí je známá díky adaptacím Bertolda Brechta (s hudbou Kurta Weilla) a Václava Havla a také díky následné filmové adaptaci Jiřího Menzla.

Svět Žebrácké opery je světem cynických pletich a podvodů páchaných pod fasádou poklidu a harmonie.

Má dáti, dal. Má bráti, bral. Eh, podvojné účetnictví! – Máme na tom světě všelijaká povolání a nesnášejí se mezi sebou k smrti. Právník je pro kněze absolutní zloduch, pro soudce zase flanďák, učiněný ďábel hodný leda pohrdání. A politik, potentát pro slávu a pro prachy, ten taky uznává jen svůj džob.

A co si budeme namlouvat, tak tomu bylo a bohužel i je…

Na scéně opavského divadla uvedeme Gayovu Žebráckou operu v překladu Jiřího Záviše a v úpravě a režii Jiřího Seydlera.

K Žebrácké opeře se vracíte po víc než dvaceti letech, kdy jste toto drama režíroval ve Východočeském divadle Pardubice (premiéra 1. a 2. března 1997). Bude opavské nastudování v něčem jiné? Pokud ano, proč a v čem?

Určitě bude jiné, protože „dvakrát do stejné řeky nevstoupíš“. Bude mít nové pojetí scény, modernější a akčnější. Bude mít jiné kostýmy a také já budu s tématem pracovat odlišně. Zaprvé proto, že mám špatnou paměť, a zadruhé je jiná doba, jiné soudobé problémy, jiné vnímání. A Žebrácká opera, ačkoli je už více než dvě stě let stará, má silnou satirickou linku, je pořád velmi aktuální. Ukazuje prohnilost světa, propojení světa zločinu se světem politiky a se světem obchodu. John Gay věděl velice dobře, o čem píše v poslední třetině 18. století, a velice dobře by to věděl i v naší současnosti. Bohužel.

Říká se, že Gayova Žebrácká opera má „zuby jak nože“. A přesně takové bude i naše nastudování.  Uvidíte a uslyšíte svět, jaký by neměl být, ale jaký od věku věků stále je. Svět prodejný, ziskuchtivý, vypočítavý… prostě svět, který ukradl sám sebe a právo a spravedlnost zapomněl na záchodku v baru. Prostě ten náš svět! Budete se smát, až se budete za břicho popadat, a pak se z té brániční křeče i rozpláčete. Blues-rockovými melodiemi naše nastudování „opepřil“ Jiří Šlupka Svěrák.